Zdravím všechny,
prolítla jsem jen část všech příspěvků k této diskuzi a já osobně stojím za autorkou.I v dobře fungujícím vztahu jsou období,přicházejí krize no a když se zrovna v takové špatné životní fázi objeví ON,který nám přímo nabízí alespoň na chvíli na všední starosti zapomenout,najednou dá pocit jak jsme krásné a přitažlivé.......neříkám že všechny,ale většina žen po tom jistě zatouží.Nemusíme pálit mosty a okamžitě se rozvádět.Je to paradox ale já osobně jsem si právě po takovém románku začala svého muže ještě víc vážit a náš vztah se poté velmi utužil.
Vím že kdybych otěhotněla,svému muži bych to nepřiznala.Kdo je opravdový otec,ten který Vám po letech najednou zvedne na pár týdnů sebevědomí,vodí Vás po restauracích a otvírá dveře u auta?Nebo ten,který Vás miluje,čeká na Vás a bojí se,když se neohlášeně vracíte z práce dýl?Uvaří večeři a umyje nádobí když Vás zrovna bolí hlava?Ten je tím pravým tátou pro TO DÍTĚ,a když miluje Vás,miluje i Vaše dítě.Proč mu ubližovat,když situace se nedá změnit.A v neposední řadě je toho v sázce moc-babičky,dědečci,tetičky,strýčci....hrozně moc velká daň za pravdu,která všem jenom ublíží.