Můj pohled na biologické otcovství je asi tento: muž udělá to, co už udělal dříve mnohokrát, zcela stejně, prostě vypustí své spermie na špacír. Dál se neděje nic, tedy z jeho strany. O svém otcovství se nemusí nikdy v životě dovědět, pokud mu to žena neřekne.
Otcovství v reálu znamená pečovat o svou těhotnou ženu, smontovat postýlku a zaplatit kočárek, pomáhat u porodu, nosit dítě po hodiny nočního řevu, nechat se od něj počůrat(i hůř), divočit s ním v peřinách, na koloběžce, stavět kostky a lego, závodit kdo bude první, nosit ho za krkem, kopat si s míčem nebo oblíkat stále dokola pannu, házet šiškama, učit ho plavat, zpívat si písničky, a plno dalších věcí, a nebo aspoň některé z nich.
Biologický (pouze) otec podle mě nemá žádná práva, protože si je nezasloužil, neudělal pro dítě vůbec nic. Skutečný otec je naopak všechna má, protože pro něj vše dělá.
Navrhuju abys naprosto zapomněla, jak se ty spermie dostaly k tvým vajíčkům. TO NENÍ DŮLEŽITÉ. Tvůj manžel JE OTCEM TVÉHO DÍTĚTE, TEČKA. Přestaň přemýšlet kdo je komu podobný. Přiznáním bys ublížila svému muži a synovi, tím, že nad tím bádáš ubližuješ sobě. Asi to tak mělo být. Přesvědč sama sebe, že je vše v pořádku. Utvrzuj se v tom, že jsi udělala pro všechny to nejlepší cos mohla. Uvidíš, že za nějakou dobu si sama nebudeš jistá, jak to tehdy vlastně bylo. Tedy budeš, budeš vidět svého muže jako tátu svého syna, a právem. Přeju hodně štěstí.