V prvé řadě Ti k dítěti blahopřeji a přeji vám oběma šťastný život. Bohužel nikdo neví co se může přihodit. Nejsem hrdinka života. Tuto situaci bych hodnotila jako velmi tíživou. Vždyť ani Ty nemůžeš mít minutu klidu. Víš, možná je to pro Tebe nepodstatné, ale ono děcko z takovéto situace vzniklé, velmi často bývá podobné zploditeli. I Ty sama naznačuješ, že už něco takového bylo i naznačeno. Radit je těžké, ale nechtěla bys alespoň Ty mít jistotu/nebo to víš určitě/? Zatím jsi to ustála a k tomu Ti gratuluji, ale vydržíš to celý život? Co když se trápíš zbytečně? Je mnoho otazníků, které však budeš muset řešit a žít jen Ty. Dotáhneš to do zdárného konce?