Uplne vycerpavajicim zpusobem jsi vystihla to, co se mi honilo hlavou pri vzpomince na zivot s cizincem. Zazila jsem velmi podobne pocity, ale muj instinkt me nakonec varoval a ja ze 7 leteho intenzivniho vztahu s Anglicanem (ekonomicky zajisteny, inteligentni, sarmantni...atd) vycouvala doslova nekolik tydnu pred svatbou. To bylo jeste v dobe nez CR vstoupila do EU a libra byla tenkrat jednou tak draha nez je v dnesnich dnech. Moje mama to obrecela, ze jsem si prej zkazila cely zivot. Ale to, ceho jsem se tenkrat zalekla, byla prave ona "vykorenenost" z vlastni kultury a zaroven permanentni "odcizeni" v kulture nove. K tomu jsem mela v Praze rozestudovanou VS a presne v den, kdy jsem si byla vyrizovat "preruseni studia na dalsi rok", jsem potkala par spoluzaku a sli jsme spolecne na pivo. A ja jsem tehdy byla totalne okouzlena tim, ze mluvi cesky a ze jim "rozumim", a tim myslim, ze rozumim vsem rovinam jejich reci, ze si s nimi mohu lehce hrat se slovy, parafrazovat stejne filmy, mluvit v metaforach...atd. Tenhleten "intuitivni zazitek z porozumeni" jsem v Anglii velmi postradala....Svatbu jsem po teto zkusenosti odvolala a za rok se s anglickym pritelem rozesla. Ctyri roky pote jsem se provdala prave za jednoho ze spoluzaku, s kterym jsem ono prelomove odpoledne popijela na zahradce a mame ted spolu 2 deti. Myslim si, ze vztah s cizincem me urcite obohatil a "rozsiril obzory", byla to cenna zivotni zkusenost, ktere ani za mak nelituju. Ale nedovedu si predstavit, ze bych dneska zila v cizine. Nechtela bych ztratit vsechno to, co tu bylo popisovano v prispevcich prede mnou. A hlavne jsem zjistila, ze ceskou kulturu mam fakt rada a zacala jsem si ji cenit az ve chvili, kdyz jsem nad ni ziskala nadhled a moznost srovnani s kulturou jinou....