Nejde o příležitost, tu snad má každá a každý.

Jde o momentální stav těla a mysli. Prostě jednoho dne se s manželem pohádáš, dáš si pár panáků na uklidnění a do toho ti nějakej sympaťák zašeptá, jak jsi úžasná a už v tom lítáš...

Ale nepohádáš se s manželem, jen si dáš z nějakého důvodu pár panáků a osloví tě sympaták... a normálně jdeš domů uvařit manželovi večeři aniž by se cokoliv stalo. Chybí prostě to psychický vypětí po hádce.

Nebo se sice s manželem pohádáš, ale nedáš si pár panáků, sympaťák tě osloví ... zase jdeš klidně domů ... Chybí prostě těch pár panáků, které trošku otupí mozek.

Třetí varianta: Pohádáš se, dáš si pár panáků, ale ten sympaťák vedle tebe je stydlín, kterej tě neosloví ... jdeš tedy domů....

Teď už je to snad srozumitetlnější!