ja si ti pamatuju, kdysi jsme s mym "hele milacku" zili kazdy v jinem meste, vidali se jednou, dvakrat do mesice na weekend. jednou pozde vecer jsem za nim prijela vlakem a hned jsme sedli do auta jeste tu noc jeli do Cech, na dalnici plno aut, ja unavena, ale neco se mi nezdalo, porad na milacka dorazim, jako jestli je vse v poradku a on, ze je, a ja si rikam, ze teda asi budu fakt unavena a uz abychom tam byli a pak si zas rikam, jestli s nim neco neni a on pak uz podrazdenej, at ho necham soustredit na jizdu....no nakonec se zlomil a PRIZNAL, ze prohral na nadrazi ve skorapkach sto nebo snad dve set marek a nechtel mi to rict, pac se bal, ze budu nadavat. TAKOVA BLBOST! jenze bylo to mezi nami, napeti, nejistota, pocit, ze on mi neco nerika a ze ja neco nevim. Ja jsem proiste presvedcena, ze by to rostlo jak nador na pupku, kdybychom to nevyrizli jeste tu noc. Takhle jsem, se tomu opravdu zasmala, kdybych se po letech dovedela, ze mi cela leta tajil neco pro mne podstatneho, nevim, mozna bych to zkousla, mozna ne. Ja chci pravdu, chci vedet, chci mit pravo ho vyhodit nebo mu odpustit.