Já nejsem nevěrná a neuznávám nevěru, ale nikdy nevím co se může stát, může se mi to stát taky a přitom mám skvélé manželství, ale lidi ulítavají. U mužu je to jiné než u žen. Myslím si, že bych to manželovi nikdy neřekla, nikdy by mi to neodpustil a i kdyby mě neopustil v jeho očích by to bylo pořád a to by bylo horší. A potom, kdyby za mnou můj muž přišel že čeká dítě s jinou ženou a že s námi chce dál zůstat, myslím, že by nezůstal. Nesnesla bych ho vedle sebe a to máme 4 letou holčičku. Manželství je postaveno na důvěře, když si dva věří, já chci svému muži věřit i když to nebude pravda a bude někde nevěrný. Nechci to vědět. Je lepší nevědět. Muži nikdy nic nepřiznají ale ženy mají výčitky. Já bych to neřekla a nebudu čekat ani že se něco stane.
Moje rada je žij krásné manželství, protože jsi nyní spokojená a užívej si toho co je. A kdyby někdy přišlo na to, že by se na to přišlo, nemusíš říkat že jsi věděla že není jeho. Přece tě to ani nenapadlo.
Každy trochu lže, není co si vyčítat a ničit to co je skvělé. A ničit to všem.