upřímně je mi dost zle z toho kolik je názorů, že když to klape tak proč to řešit. Chlap je taky bytost a má city a má jich hodně - přišel jsem na manželčinu nevěru a brečel jsem skoro 3 měsíce a jen velmi těžko se s tím srovnávám / snažím se odpustit a s manželkou žiju dál ale .../. Představte si dámy, že by přišel váš partner domu, v ruce miminko a susě jen řekl / to je naše, miluj ho /. Podle mého je to poměrně drsné zneužívání jeho citů. Víra, že máte dítě, milujete ho a kdyby bylo třeba umřete pro něj - no a nakonec se ukáže, že není vaše. Pravda je, že to dítě za to nemůže, ale žena, která tohle udělá a pak nedá partnerovi ani tolik úcty, aby mu řekla pravdu nestojí vůbec za nic. A název máme krásného syna je blbost - možná MÁM krásného syna a manžel ho miluje, protože z něj dělám blba.