...jak může někdo tajně a za zády partnera dávat dítěti vyšší kapesné? Proč se nedohodnou na vhodné výši kapesného, popř. i za účasti dcery? Nebo ho přece může argumenty přesvědčit, resp. on ji, nebo se dohodnout na kompromisu, ne? To by mi přišlo normální!
V jiných věcech ohl. dětí a výchovy se partneři přece taky domlouvají, ne? Teda aspoň my...!

Nebo takové věci co ty zazněly, jako lhát ohl. ceny šatů - co je to za blbost (sorry)? Občas si tu říkám, ve kterém století žíjeme - jako by se žena musela muží ospravedlňovat za (společné!) výdaje ?!

K tomu lhaní obecně: Pro nás je lhaní také jedna z nejhorších věcí a (zatím malým) dětem vysvětlujeme, že kdyby si lidé lhali, nemohli by být kamarádi a všechno hezké by se tím zkazilo. Učímě je, že vždy je lepší se přiznat, než lhát...

Jinak situaci autorky si nedokážu moc představit, přijde mi to úplně hrozné už od začátku - to že k nevěře vůbec došlo (a proč) a jak k tomu potom autorka přistupovala...a všechno. Mělo se to kdyžtak řešit hned, teď je to těžké :-(! Ale manžel má podle mě právo dozvědět se pravdu - tedy pokud o ni stojí - možná už to stejně ví (?)...