Lízo, já už teď taky nevěru nepovažuji za definitivní důvod k rozvodu. Čas sebere iluze a otupí hroty radikálnosti (samozřejmě i společné děti, zážitky, majetek). Ale myslím, že náš vztah by na ni dojel..... důvěra, opora, pohoda, to celé by se asi vytratilo. Takže ne apriori kvůli nevěře, ale následně kvůli tomu, že ač dospělá, nedokážu být natolik tolerantní, abych to schroupla snadno.

Někteří lidé zvládají i tohle, závidím jim to. Na straně druhé, ono je to oboustranné, vím zcela jistě, že můj muž by to bral stejně. Nevím, jakými pokušeními prochází on, já potkávám hodně zajímavých mužů, ale pokušení se nekoná..... asi pro mne sex nebude prioritní a nic jiného hledat nepotřebuji.

Ten případ, o kterém se tu bavíme, je ale o jiném problému. Kdyby přišla domů hned, sdělila "jsem těhotná a stalo se tohle....." byl by bugr a manžel by dostal příležitost se s tím vyrovnat. Tady už došlo k citové vazbě mezi tátou a dítětem a asi bych neměla na to, tohle rozbít a všem ublížit. Vůbec nejde o ten hřích jako takový, ale o to, co mezi nimi existuje a pro oba je důležité.