Nevěrná nejsem, nikdy jsem nebyla, ani to nemám v plánu, ale mám zkušenost s partnerovou nevěrou. V našem případě byla bohužel opakovaná, což náš vztah neustál. I když bych si to dřív nikdy nepomyslela, po těchto zkušenostech souhlasím se zatloukáním. Samozřejmě jen pokud se jedná o ojedinělý úlet. Přiznáním ulevíte svému svědomí, ale veškerou tíhu a trápení hodíte na partnera. Pokud někdo ujede, ale pak toho lituje a chce zůstat s partnerem, měl by mlčet. A stejnou chybu už neopakovat. Nebo to říct a odejít. Ale říct to a chtít zůstat je strašně sobecké a partnerovi to jen ublíží a už nikdy to bohužel z hlavy nevymaže. Pisatelka udělala chybu a teď si ji holt musí nést v sobě do konce života. Ale neměla by to trápení házet na druhé. Teď už může jen doufat, že to nikdy nepraskne. Přiznávám to nerada, ale vážně platí, že co oči nevidí, to srdce nebolí.