I já jsem z těch, co před časem museli volit. Ze začátku mi to přišlo jasné a jednoznačné, občas zahryzalo svědomí ve smyslu - a co když se stane nějaký úraz a já nebudu dost vhodný dárce(nebo nebudu zdravotně schopná) dát dítěti šanci žít dál??? Nakonec si ale říkám jen to, co tu už zaznělo: Kdyby se to stát nemělo, nestalo by se to, zaplať pámbůh, že je v pořádku, co by jiní dali za tak skvělé a úžasné dítko? Jsme na něj hrdá a ať je čí je a měl by takový být i manžel - šťastný a spokojený s tím co má.

A podle jakých si studii je prokázáno, že otců co vychovává nevlastní dítě a neví o tom je asi 10% - takže holky netrapte se víc než je nutné!! S kým by byli nevěrní muži, kdyby nebyli nevěrné ženy?

Držím vám všem takovým palce, ať je život co nejkrásnější a užijte ho na plno se vším, co vám dal a nenechte si nic vzít!!!