Já bych jen dodala, že není pravda, že dítě se posadí samo nejdříve v 8 měsících a to z polohy na čtyřech. Náš syn se místo překulení na bok ve svých 6 měsících rozhodl vzít to přes loket (místo na bříško) nahoru - a seděl. On tedy od nějakých 5 měsíců zvedal sám hlavu v leže vysoko na podložku i s částí zad. Sám se posadil, pokládat ho nemělo smysl, sedl si hned zase. A na čtyři šel až ze sedu... Takže "nikdy se neděje tohle, ale vždycky tamto" je hloupost. I ty limity - třeba u dětí nedonošených se jim má dát naopak ještě měsíc navíc oproti korigovanému věku. Tj. třeba dítě narozené 2 měsíce před termínem by mělo vše dělat nejpozději cca se 3-měsíčním zpožděním oproti "normálním limitům".
A ještě k tomu pláči - velmi (mile) mě překvapilo, že v porodnici rehab. sestřičky cvičí s nedonošeňátky tak, že ty děti VŮBEC NEPLÁČOU. Naopak když pláčou, většinou se jim to cvičení nedaří. Je to tak nějak plný opak toho, co by člověk od Vojtovky čekal. A kladu si otázku, nakolik je to cvičení (třeba doma) efektivní, když se dítě pere. Tedy, když se pere a nevykazuje ty reakce, které by mělo. Opakovaně jsem viděla, že děti vztekající se prostě nedělaly co měly, naopak uklidněné ihned začaly a zklidnily se (během cvičení) ještě mnohem mnohem více. Fakt nevím, jestli tam jsou ty sestřičky tak skvělé nebo jestli ty děti do 2,5kg to mají tak rády nebo jestli je někde (jinde) problém se šetrnostím cvičení, prostě nevím nevím nevím. A nebylo to jedno dítě s touhle reakcí na cvičení, to byly prakticky všichni nedonošenci. Rychlé zklidnění, uvolnění, stabilizace - vše brzy po začátku cvičení, ne po konci. Opravdu bych ráda věděla, proč to tak bylo a jestli třeba není někde rozdíl v manipulaci, sama jsem tomu nevěřila, ale pláč k tomu cvičení rozhodně nepatřil... A ty cviky co prckové dělali - k neuvěření, a tak klidně a spokojeně...