Saso, Marie s dvěma dětmi, Lucko, ...víte cením si toho, že mi odporujete a vlastně nevím jestli jsem měl svůj názor reprodukovat. Vyjadřuji se v nadsázce - to abych lépe vystihl svůj cíl - své sdělení (jeho smysl). Omlouvám se, nechci Vás dráždit. Vy však Lucko, jste nakonec věc stejně naťukla (nevím do jaké míry si to uvědomujete). Přečtěte si prosím ještě jednou můj původní příspěveček! Snažím se inspirovat k tomu, aby každý z nás nesl za své děti díl odpovědnosti. Mimochodem, v Americe (k tomu co napsala Sasa tuším) je mnoho různých úrovní škol. Velmi se to liší. Z komunikací na Webu nelze usuzovat na nic. Mezi "americké" a skutečně existující pojetí vzdělávání patří i takové, které vystihuje následující zkratka: "...pane učiteli, jsem otec Johna, chtěl bych vědět co jste syna naučil, nějak se mi to nezdá, špatně píše, nevím jestli se mu dost věnujete, udělejte s tím něco!...". To jen pro zlehčení problému., ale aby to zase nebylo tak jednoduché tak na druhé straně současný, čerstvý pokyn francouzského ministra školství výslovně zakazuje na nižších stupních domácí úkoly. Povoleno je pouze omezené opakování - a to nesmí být na dny volna, např. na víkend. Domnívám se (a zdaleka ne na základě uvedených příkladů), že problém je v úkolech samotných. Ćeský školský problém je dle mne v tom, že již ani nevnímáme kam jsme se až dostali. Jde o způsob myšlení. On totiž český učitel většinou neučí, protože český učitel musí probírat látku dle osnov. Domácí úkoly jsou pak vedlejším produktem, pokračováním téhož. Chudáci naše děti (také mám). Šťastné dětství a čas na učení je promarněn a utíká spolu s probíranou látkou, odkladištěm družin, domácími úkoly (v souladu s osnovami), letním táborem (aby měli společnost)... Chtěl jsem inspirovat. Asi se mi to nepovedlo. Stahuji se a již se neozvu (ale přečtěte si můj první příspěveček - a přemýšlejte, moc prosím). Za chyby a neobratnosti se omlouvám, píši ve chvatu. Ahoj.