taky si myslím že se to dneska s vojtovkou trošku přehání. nikdo (ani v této diskusi) nepochybuje o její účinnosti a vhodnosti při těžších postiženích, ale naprosto se u nás zasklívá že pro děti s mírnou odchylkou ve správnosti provedení pohybu nebo při menším zpoždění proti tabulkám existují když už tak taky jiné a šetrnější způsoby. my jsme s klukem cvičili asi měsíc v jeho 3m (diastáza břišních svalů a jejich celková ochablost, v důsledku toho se neopíral o ruce v lehu na bříšku, ale vydržel neuvěřitelně dlouho ležet a "dělat letadlo". prostě zvědavec) a když jsem se bavila s paní rhb, říkala že u malých dětí má málo kdo osvědčení pro provádění čehokoliv jinýho než vojty. jakože když už jim zaplatí jedno drahý školení tak jakýkoliv další je zbytečnost.
o účinnosti cvičení v našem případě těžko soudit, malej byl šikula a prostě se chtěl hýbat a zkoumat a tak, ale já jsem s ním cvičení docela flákala, protože jednak mi ho samozřejmě bylo líto, ale hlavně jsem moc nepochopila jak s tříměsíčním miminem který jenom jí a spí najít 4x denně vhodnou dobu (ne po jídle, ne před spaním večer), když moc tak jsme cvičili 3x. ale stejně jsme vždycky dostali pochvalu jaký děláme pokroky. tak teda nevím, ale myslím si že nějaký posilovací cviky a vedení pohybu nám asi posloužilo stejně dobře a nemusel z toho mít kluk takový hysteráky. neřešila jsem to tehdy jen z té pozice že prostě za měsíc nebylo o čem mluvit.