ahojky Slávko nikdy nepíšu články ale dnes musím. Když jsem před narozením syna měla ke svému příteli (dnes již manželovi) jeden malý úlet otěhotněla jsem. Nevěděla jsem kdo je otcem. Vlastněto nevím do dnes, ale zatím to neřeším. Příteli jsem to oznámila jako hotovku na potrat jsem nepomyslela. A to mi bylo 19 a 3 měsíce. Manžel děti nechtěl. Ale vzal to. Těhotenství jsem měla rizikové a manžel mi to nějak neulehčoval. Když sem porodila byla jsem na vše sama. Když bylo malému 9 měsíců zjistila jsem že má milenku vlastně jí měl od té doby co se dozvěděl o dítěti. Přišla velká hádka a padla otázka je ten kluk můj? a já NE a rozbrečela se.Hned jsem ale řekla že jsem to řekla ve vzteku.Ale myslím že pochopil. druhý den jsem odjela k rodičům a vše jím řekla vzali vše. Po 2 dnech volal přítel kdy se vrátíme? Potřebovala jsem čas. Vrátila jsem se po 3 týdnech a s manželem si vše vyříkali, ale otázka o synovi nepadla. Syn mu není podobný,ale přesto ho má rád, ale je podobný mé mamince. To mě dost zachraňuje při mích pochybnostech.Manžel to asi taky radši nechce řešit. Po roce se vše vrátilo do starých kolejí a začali jseme žít. Často manžel slyší nejen odemě TO SEŠ CELÝ TY to mě dost uklidňuje. Když bylo malému 4 roky otěhotněla jsem znovu a manžel se docela radoval a požádal mě o ruku. Přál si syna a má ho a je celý on.Jo a ještě něco nedělá mezi klukama rozdíly. Ba naopak řekla bych ,že s větším tráví víc času docela se v něm vidí. je to vše na tobě. Pevné nervy a hodně sil