Po přečtení článku autorky "žáby" mi rovněž nedalo než napsat svůj názor. Rovněž nechápu tento "zvláštní" postoj. A protože se nechci příliš dlouho rozepisovat, tak snad jen pár poznámek. Syna jsem porodila zcela neplánovaně císařským řezem v plné narkóze a přesně týden před termínem. Důvodem bylo, že by se jednalo o porod koncem pánevním, což jsem se dověděla až po příjezdu do porodnice, kdy mi již doma odtekla plodová voda. A přesto, že "dávat se dohromady" po císaři je asi o něco zdlouhavější než po normálním porodu, tak jsem lékařům vděčná, že se takto rozhodli a nenechali trápit "normálním" porodem ani mně a ani miminko. Myslím si, že náročný přirozený porod (třeba za použití zvonu nebo kleští) je pro miminko i z hlediska možných následků daleko horší než tzv. císař. A co se týká kojení a toho, že jsem syna neměla hned po porodu u sebe: i přes mé ne příliš velké "přednosti" a zánět prsu, se kterým jsem skončila na zákroku na chirurgii, jsem syna kojila 1,5 roku a z toho plně 6 měsíců. Dále si myslím, že pro vztah matky a dítěte je důležitá celá řada faktorů a ne pouze to zda má matka dítě okamžitě po porodu u sebe či nikoli. Naše maminky nás dostávali pouze ke kojení a rozhodně si nemyslím, že bychom s nimi měli proto horší vztahy nebo z nás vyrostli horší lidé.