Ahoj Evi,
já mám (možná) zkušenosti s poporodní psychózou. Nikdo mně nijak neléčil a jinak se o mě nezajímal s výjimkou nabídnutí Paralenu nebo "něco na nervy" ("ony ty šestinedělky jsou trochu citlivější"). Na pooperačním (rodila jsem císařem v epidurálu) jsem prožívala euforii z toho, že jsem maminka, ale na odd. šestinedělí se to změnilo v noční můru, o Jakuba jsem se neuměla starat, kojení mě začalo bolet, jak nějaké miminko při návštěvách zaplakalo, všechny maminky letěly na pokoj nakojit a odbrknout, protože jedno rozplakalo všechny. Nemohla jsem si normálně promluvit s manželem (dítě nesmělo na chodbu a manžel nesměl do pokoje), takže jsem své dítě nakojila a odbrkla, což trvalo hodinu a půl a zbylých deset minut jsem probrečela manželovi na rameni, že jsem nemohla být s ním a že ho dalších 22 hodin neuvidím. Čas mi ubíhal ne jako 15. hod, 16. hod, ale 20 hodin do návštěv, 19 hodin do návštěv... a zvlášť depresivní pro mě byly okamžiky, kdy Jakub plakal a já nevěděla proč. Kdybych se mohla s mužem poradit, kdyby mi třeba řekl "ještě 10 minut a pak je to nenormální" a vzal mě za ruku... ale pokoje a děti byly pro návštěvy tabu.
Já jsem se strašně těšila domů. V noci jsem brečela steskem po muži, jako malé dítě. Kdykoli přišla na náš pokoj sestra nebo doktorka a přišla řeč na kojení, které mě bolelo, nebo na náš odchod domů, stáhl se mi krk a lícní svaly natolik, že jsem nemohla mluvit. Věděla jsem, že doma všechno zvládnu, ale tady v porodnici, i kdybych chodila k psychoterapeutovi, nebude to k ničemu, protože nejsem doma.
Skutečně, po tom, co mě pátý den propustili, zvládám všechno. V porodnici jsem se přes svoje nervy skoro nic nenaučila a po příchodu domů měly babičky svoje starosti, takže jsem sama poprvé koupala, přebalovala, odbrkávala, muž z povzdálí radil. Nic pro mě nebyl problém, když už jsem byla doma.

Evo, prosím, napiš, kdy sis uvědomila, že není něco vpořádku. Uvědomila sis to Ty, nebo Tě na to někdo upozornil? My bychom právě také chtěli další a pečlivě zvažujeme všechny možnosti, např. nadstardní pokoj, aby manžel mohl chodit na noc ke mně.
Hlavně, Evi, aby byl u porodu Tvůj muž s Tebou, i kdyby to bylo císařem. Doufám, že Tě podrží, že je s Tebou.

Jana

janatris@post.cz