Přede dvěma lety jsem rodila dcerušku v mostecké porodnici. Porod jako takový byl v pohodě, sice tam mě a manžela pořád nechávali samotné s nějakou porodní asistentkou-žákyňkou v zácviku, co byla stejně vyděšená jako my, ale to se dalo přežít. Když šlo do tuhého, přišla ta "skutečná" porodní asistentka s výborným doktorem Pondělíčkem, který už zde bohužel nepracuje (rovněž jeho pak kolega Kacerovský, teď jsou tady snad tři doktoři a jedna doktorka, ale jsou dovolené, takže... a tak... ). Ovšem mám špatnou zkušenost s poporodní péčí. Nikdo nám neukázal, jak to na novorozeneckém funguje s výměnou plenek, nutily nás používat hadrové, ale už nám neukázaly způsob přebalování (na to jsem pak tak nějak přišla sama díky prohlížeči Opera v telefonu a přístupu na internet!!!). Ráno nám prostě odnesly špinavé a čisté dodaly do jiného pokoje, protože jsme to omylem házely do jiného pytle atd. Ten systém mi zůstal dodnes utajen. No a kojení? Chápu, že jsem rodila v době dovolených a zřejmě bylo málo personálu, ale co je moc, to je moc. Když jsem hledala sestru, všechny byly někde "zašité" (pak mi kamarádka sestřička z jiného oddělení řekla, že chodí kouřit na terasu u vestibulu), jedině ty z dětského oddělení byly tak nějak k mání, ale ty zase nevěděly, co dřív... :-( Po pěti dnech nás vyrazily, protože přestala "ubírat" a ode mě vypila asi tak kávovou lžičku mléka. NIKDO se mě neptal, jak to teda s tím kojením teď máme... Protože jsem měla s kojením veliké problémy, přispělo to k vývoji parádního poporodního blues. No a do pár týdnů jsem kojení vzdala úplně, strašně jsem se trápila a nervovala, tři týdny měla malou bezvýsledně nalepenou u prsa a mlíčka bylo tím pádem míň a míň. Prsa totálně zrasovaná (velikánský dvorec a v něm maličkou bradavku - malá se prostě nedokázala přisát správně)... Teď jsem ve třicátém týdnu a začal se mi zkracovat děložní čípek. Můj gynekolog mi doporučil hospitalizaci s tím, že to není na kapačky, ale na dávkování hořčíku. Malinko jsem krvácela, tak kávová lžička krve, víc ne. Trvalo to jen takových patnáct minut, pak to hned přestalo a nic... Je pravda, že jsem den předtím podnikla vážně zbytečně dlouhou procházku, což už dělat rozhodně nehodlám a o malou se mi bude starat manžel, jedna funkční babička a dva nadšení dědečkové. Takže zkrátka nic moc akutního, jak mi řekl můj doktor. Hospitalizovali mě patro pod porodnicí, tzn. na gynekologii. Kromě mě tam byly samé cikánky. Nic moc proti této menšině nemám. Tedy neměla jsem. Jsou to naprosto odporné ženštiny, naproti mému pokoji bezostyšně kouřily na toaletě, takže mi to všechno šlo parádně do pokoje. Odpoledne mě vyšetřil jeden doktor, který mi řekl, že tam sice pokročilý nález je, ale že to není na kapačky, že mi dají jenom hořčík a za dva tři dny můžu domů. Tak jsem si šla lehnout. Strašně se mi stýskalo po dceři, ale říkala jsem si, že to ty tři dny vydržím. A že se půjdu podívat na televizi. To jsem si dala. Když jsem chtěla sledovat jediný seriál, neustále mé oblíbené romky okupovaly televizi a hlasitě řešily, která je s kterou příbuzná. Znechuceně jsem odešla. To já tam byla v menšině! Po dvou dnech zjistily, že jsou příbuzné všechny. Ehm. Pak mi dali na pokoj cikánku, která mi snědla banán, protože myslela, že je to její svhačhýýýýnka, byť byl na mém stolku, a ve finále mi "poradila" nechat si píchnout EPIFURIAL, že jí to poradil její strejda. Ach jo. A ještě bych se ráda zmínila o vybavení nemocnice. To je Vám vážně chuťovka. Postele kovové a šíleným způsobem rozvrzané, povlečení nechutně flekaté od zaprané krve, prostěradla rovněž. Nikdy, zdůrazňuji NIKDY, se nedívejte na pseudopeřinu (která mimochodem vůbec nesedí do povlečení), protože už byste na to rukou nesáhly. Zdi špinavé a oprýskané. Na toaletě se nemůžete pořádně zavřít, takže tři kabinky ze čtyř musíte přidržovat nohou. Jak jsem si všimla, cikánky neumí používat kliku, takže zřejmě proto se už nedá zavírat... My těhotné se potřebujeme otáčet na posteli častěji, obzvlášť pokud nás trápí bolesti kyčlí. Každé otočení znamenalo na úzké posteli se posadit (namáhat břišní svaly při rizikovém těhotenství!!!), otočit a lehnout na bok. Spát se tady dá maximálně sedm hodin, bráno od momentu, kdy přestanou na okolních pokojích veselé hlasité hovory do ranního Změřte si teplotuuuuu (samozřejmě bez zaklepání). Když se v průměru otočíte za noc dvacetkrát, což se nám kyčlařkám povede určitě, tak máte pokaždé jen dvacet minut spánku. )) Má to vůbec cenu usínat?! Na oddělení jsou dvě sprchové místnosti. Na jednu chodí kouřit zmíněné dámy, v druhé jsou celkem nové sprchové kouty, ale kolem nich se uklízí v úterý a na jaře, takže není radno dotýkat se tam bosou nohou podlahy. Vlastně je tam špína všude, ale tím nechci obviňovat místní uklízečky (ty se jako jediné usmívaly a byly milé a evidentně uklízely), ale spíš zašlost prostě celé budovy a hlavně - zašlost uvažování a mentality personálu. Takhle hnusné arogantní sestry jste ještě neviděly, to Vám garantuju. Jen dvě byly relativně slušné. No abych to zkrátila. Dneska jsem se rozhodla, že z nemocnice odejdu, protože jsem byla po třech nocích a čtyřech dnech totálně zhnusená špínou a chováním spolunocležnic i personálu, každý doktor mi říkal něco jiného. Jedna sestra mi dokonce s úsměvem naznačila, že mě kvůli platbám pojišťovny před víkendem domů nepustí, což mi zase jiná popřela a začala na mě skoro křičet. Při vizitě jsem trvala na tom, že chci být propuštěna. Doktor se okamžitě změnil ve zlého Goluma a syčel na mě v podstatě něco o tom, že já jako laik nemůžu vědět, jaké to je porodit třicetitýdenní dítě a že mi určitě UMŘE. To mě odrovnalo. Kdyby byl slušný a potichu a rozumně mi všechno vysvětlil, ale on se začal chovat, jak kdybych byla debilní střevo, kterýmu jde jen o to, že není v růžovym pokojíčku s chlupatým telefonem a televizí s ouškama a co nedostává k obídku cukrovou vatu. Tím mě vážně dožral. (Maličko odbočím, ale v tomhle mě vážně moc pobavily fotky na stránkách mostecké nemocnice, kde jsou nafocené nadstandardní pokojíčky a tzv. hekárna, ale už tam nedali fotku "normálního" pokoje, přestože když je teď baby-boom, tak je šance na získání nadstandardu opravdu malinká... ty standardní pokoje jsou fakt strašný. ) No tak mi začala jít z uší pára a našla jsem si přes telefon číslo na HAM organizaci, zavolala tam, zeptala se na svá práva. Prý mi musejí vydat fotokopie mé dokumentace. TO SESTRA ODMÍTLA!!!! že prý nemají kopírku!!!!!!!!!!!! Bože. A revers prý podepsat nechtějí a doktor mi to řekl, jak kdyby mi ho nechtěli dát jako za trest, přitom jsem si říkala, že takhle ochráním já je, aby bylo vidět, že to bylo skutečně moje rozhodnutí odejít, když se nic neděje. Že je pak nehodlám žalovat, když mi zítra praskne voda a narodí se mi přidušené miminko. Hlavně mi ten jeden doktor řekl, že když nejsem na kapačkách, je zbytečné mě tam držet a další tvrdil, že když udělám krok od jejich ústavu, okamžitě porodím div ne mrtvé dítě... No dámy, já byla tak NASRANÁ, pardon za ten výraz, ale to jednání, to bylo něco neskutečného. Prostě jsem zavolala do HAM, paní doktorce vysvětlila svou diagnózu, ona zavelela DOMŮ, BYT V KLIDU, NEJLÉPE LEŽET, KOUKAT NA TELEVIZI A V PONDĚLÍ NA KONTROLU KE SVÉMU LÉKAŘI... tak jsem šla. V pondělí si tam manžel zajde pro dokumentaci. Doufám, že mě pak můj gynekolog neprohodí oknem, až mu budu pomlouvat kolegy z Mostu, ale já se prostě takhle vydírat nenechám. Uvažuju o tom, že budu rodit někde jinde, ale možná, že kdybych pak skutečně přes veškeré dodržování klidového režimu rodila předčasně, budu "ráda" i tady za ten odporný hnus, úsečně odpovídající sestry (s posměšně zvedlým koutkem), arogantního lékaře... Nicméně teď místním mosteckým kamarádkám hodlám hlásat: pokud nemusíte, dámy, tak zde rozhodně neroďte a už vůbec se sem neobjednávejte na žádné gynekologické operace. Je to tady odporné - od prostředí po personál. O tom, že je tady výborná dětská JIP, sice není sporu, ale já si od porodu dcery nesla dlouho trauma z jejich chování a teď je to ještě horší. Jsem odtamtud nevyspalá, z rozvrzané postele jako zmlácené, nemůžu pořádně hýbat hlavou, kyčle mám jak romlácené kladivem a připadám si jako vrah vlastního dítěte, že jsem si dovolila chtít být doma... vyspat se, dát pusu svému dítěti na dobrou noc, najíst se, když mám hlad a napít se, aniž bych musela navat podivný čaj stoletou naběračkou zavěšenou na zažloutlé lednici. Taky mňamka.