Milé účastnice,
kojení již mám za sebou, ale vzpomněla jsem si na jednu pasáž z knihy G. Kaufmannové-Huberové "Děti potřebují rituály"(vydal Portál v roce 1998) o kojení. Možná to je také zajímavý pohled na danou problematiku:

"...Obtížnější než péče o tělo je kojení...Kojení pro mě znamená být tu pro dítě a jen pro ně...Dříve bylo u nás obvyklé nakojit dítě v nějakém odlehlém koutě, nebo ještě lépe, o samotě - diváci neměli přístup. Později to bylo částečně oprávněně vykládáno jako pruderie. Bohužel se pak ovšem přešlo k opaku a dítě se při nejmenším náznaku nevole pokaždé a všude "přikládalo k prsu". A to není vždycky ku prospěchu tichému setkání matky s jejím dítětem. Za kojení, byť třeba s láhví, bylo více než pouhá pruderie. Pro mnoho žen, které měly víc dětí, to byla jediná doba, kdy byla matka s kojencem sama a mohla se mu zcela věnovat. Je třeba velké schopnosti vcítění ze strany matky, jak bude kojení probíhat. Rytmus se dá těžko předepsat, protože každá matka musí sama hledat to, co je pro ni a její dítě správné. Je možné postupně přijít na to, kdy má být dítě kojeno, kdy se chce jednoduše jen trochu pochovat nebo kdy pláče únavou. Je důležité to vědět, protože teprve potom je možné rozložit průběh dne, aniž bychom dítěti činili násilí. Je nezbytně nutné, aby se určité jednání v určitý čas opakovalo."

Myslím, že vytváření rytmu dne je pro malé novorozeně a kojence zcela nezbytné. Obávám se, že problematika "kojení na veřejnosti" není tak zcela jen o "ukazování prsou" kolemjdoucím. Podstatnějším se mi zdá, že malé dítě potřebuje ke kojení KLID a ne spoustu chodících lidí kolem, ryčnou hudbu rádia Tesco, světla blikající atd. Těch podnětů je prostě na malé dítě MOC.

L.