Musím se smát...patřím mezi hodně mladé matky a myslím,že rodiče, kteří své dítě nedokáží plácnout přes ruku, když z nich má legraci, se mají na co těšit...pořádně jim přeroste přes hlavu. Naši odmalička dělali co mi na očích viděli a výprasků si pamatuju pomálu a musím říct, že to bylo málo. Vychovali ze mě pěkného spratka, který z nich měl jen srandu. Naštěstí si to alespoň zpětně uvědomuji. Mám 15-ti měsíční dcerku. Zákazy se snažím používat minimálně. Většinou ji nechám,ať si dělá co chce...zjistí sama,že když šahá na troubu, tak se spálí...když pejska tahá, tak na ní zavrčí...dokonce i padat ji nechám...když jde někam kam nemá...spadne a rozbije si koleno a už si to pamatuje. Samozřejmě člověk musí vědět, kdy už je to nebezpečí natolik velké, aby se mu radši vyvaroval. Já třeba nechala svou dceru i spadnout z postele. Samozřejmě jsem ji chytla, ale lekla se a teď už dává pozor co vyvádí. A pokuď dítě dělá něco nebezpečného, např. strká prty do zásuvky, tak pak by měl přijít ten zákaz. A pokuď nepomůže, tak klidně plácnout dítko přes ruku nebo zadeček, ale zároveň s tím by mělo přijít vysvětlení proč. Život není peříčko a chybama se člověk učí. I ten malý. Spíš jde o to se řídit nějákým svým instinktem. Já to tak dělám od doby, kdy se dcerka narodila a můžu zaklepat, že problémy nemáme žádné, až na občasné vztekání, ale věřím, že i to časem přejde, když pochopí, že se nesetkává s odezvou. Toť můj názor na věc...