Ahoj Heleno,
podobný problém mám já také s mladší dcerou. Zatímco syn dojíždí na gymnázium do nedalekého města a bývá doma tak akorát, aby stihnul trénink fotbalu anebo se chystal na druhý den do školy, ona sama tráví i přes své mimoškolní aktivity přece jen tu a tam část odpoledne doma sama a v tu chvíli se vrhá automaticky k počítači nebo k televizi. Samotný fakt sledování televize by mi nevadil tolik jako skladba programu, obvzlášť bezduché seriály na Nově, které blbnou spoustu dospělých, natož pak dětí. Jak sama říkáš, zakazování či přikazování bez možnosti kontroly až tolik efektivní není. Ale přece jen... Jelikož naše dětičky nejsou příliš přátelé knížek, máme doma nepsanou dohodu, že se přečte 1 knížka za měsíc, v opačném případě následuje zákaz televize a hraní her na počítači. Obvykle začátkem měsíce u nás tedy bývají obě tyto vymoženosti techniky vypnuté a děti statečně louskají porci literatury za uplynulý měsíc, kterou samozřejmě v termínu nestihly (respektive se o to ani nepokusily). A já vím, že si zapnout něco tajně nedovolí. Možná se divíš, proč si jsem tak jistá, ale zkrátka si v tomhle důvěřujeme. Není to plošné řešení, ale zkus nějak čtení vkomponovat do programu tvých opuštěných školáčků, aby jim na případné zhlížení televize nezbývalo tolik času. A jinak co se týče jejího zapínání, nevidím nejmenší důvod, proč by se děti neměly jít dovolit, když to hodlají učinit a ty jsi doma. Nepřipadá mi to nikterak ponižující a rozhodně to považuji za lepší řešení než že ti synek svým přístupem dává demonstrativně najevo, že zrovna v tu chvíli na tebe peče.
Ahoj Šárka