Jsem rehabka a bohuzel jsem Vojtovku cvicila jen parkrat na praxich s vetsimi detmi. S Adelkou jsem taky cvicila, ale nebylo ji nic hrozneho. Eliska sla bohuzel na svet ztuha a ma poranenou pazi. Z pocatku to vypadalo na uplnou nehybnost, postupne se Vojtenim dostavame na omezenou hybnost a treba jednou bude rucka v pohode.
Bohuzel jsem az nyni zjistila, ze v Brne je snad jedna, mozna dve rehabky, ktere vojtu nejenom samotne umi, ale dokazi svoje znalosti a dovednosti naucit i maminky (a to to maji u mne snazsi, ze alespon trochu vim, o cem mluvi). Prvni asi 3mesice jsme chodily k jedne kolegyni, ktera nas ucila zakladni polohy a dobry... Mela jsem pocit, ze by to chtelo neco vic a tak jsme sli k jine, mladsi. Ta mne nadchla, jak se snazila vymyslet nove a nove uchopy a varianty, aby se co nejvice zapojila nemocna rucka, jenze... Pak jsem na dovolene pozadala kamaradku, ktera Vojtu opravdu umi a najednou jsem zjistila, ze je vsechno spatne Ze sice ruzka den ode dne sili a lepe se pohybuje, ale zbytek tela jde spatne, ze je Elsika cela kriva, ze to spatne drzim, ze vlastne nevim, jak ma cely PRiNCIP fungovat. Kamaradka bohuzel neni z Brna, takze k ni nemuzeme chodit. Podle ni, je v Brne asi jen par schopnych a opravdu dobrych terapeutek, ktere Vojtuv princip opravdu umi. To pro mne bylo dost hrozne zjisteni. Kdyby nebylo ji, Eliska by se dal krivila, pouzivala nahradni pohybove vzorce a nakonec by sice rucku pouzivala bezva (mozna i tak bude), ale byla by cela kriva, bolela by ji casto zada, hlava a kdo vi, jaky zivot je lepsi :)

Z celeho plyne jedna jedina zkusenost. Ikdyz mate pocit, ze jste narazili na dobreho terapeuta, nemusi tomu tak byt a opravdu dobrych terapeutu je po cele republice opavdu stale malo. Jedina rada, kterou se snad musite ridit je, ze je to PRINCIP a vy se ho jako takovy musite sami cely naucit. Musite vedet presne, jak ma vypadat vychosi poloha a co mate videt - co ma dite delat. Pak teprve muzete opravdu dobre cvicit :)