Já si myslím, že nás jako malé děti nechávali rodiče vyhrávat. Ne vždycky, a ne nápadně, ale vyhrávaly jsme tak půl na půl s dospělákem halmu, mlýn atd. atd., takže samozřejmě dospělý nemohli hrát na plno. Vím, že jsem se jako dítě uměla radovat z výhry, ale prohra tolik nevadila, hlavně, že jsme si zahrály. Nebavilo mě nikdy vyhrát nefér a i s výrazně slabším soupeřem. Nevím jestli to byl výsledek přístupu rodičů v hrách, ale myslím, že byl vynikající.
Jo a člověče nezlob se, mezi hrama, které s námi rozehrávali rodiče vůbec nebylo. Protože v něm rozhoduje hodně náhoda a nemůže se tolik projevit kreativita, logika atd. atd. Myslím, že to opravdu není nejlepší hra pro děti.
Později jako starší jsme člověče hrávali, ale měnili jsme si různě pravidla. Hráli každý se dvěma třema domečeky, takže bylo na herní desce spousta figurek atd. apod.
Normoš nás také nebavil, jen čekat na správný hod. Takhle člověk mohl více kombinovat.