Milá Soňo, nebojte se, až si syn tímto obdobím projde, bude zase v pořádku. Moje dcera si jím procházela zhruba v tomto věku také a trvalo to asi tři měsíce. Snažila jsem se nepříjemné situace buď co nejvíce zpříjemnit - po koupání masáž těla, lochtání, zpívání - no a u plenky prostě celou proceduru beze slov a co nejrychleji zvládnout, aby bylo po vzteku. Někdy pomohl v ruce piškot nebo hračka. Plácnutí nemá vůbec žádný smysl. Možná jen ten, že se dítě lekne a převede svou pozornost jinam. Jenže být vámi, jinak než přes ručičku bych ho výchovně neplácala. Malé dítě čeká spousta bolístek jak od lékařů tak při pádech a není důvod mu je ještě přidělávat. Vztekání je nejlepší opravdu nevěnovat pozornost, ale plácnutí zrušte. Nic tím nezískáte a synovi nijak nepomůžete. On se z toho dostane tehdy, až pro něj celá procedura bude mít jiný smysl. Třeba po koupání. To se mé dceři vysloveně dnes líbí. Takže mějte trpělivost a opravdu se snažte sami s manželem maximálně ovládnout své "tekoucí nervy". Paní Sudíková má naprostou pravdu, že když dítě cítí i vaší nervozitu, je to jako přilít benzín do ohně. Takže hodně trpělivosti, bude zase líp.