S tím, že nevěra je špatná věc asi souhlasí většina normálních lidí.

Otázka tedy nezní jestli je nevěra špatná,nebo není. Otázka zní, jak se v případě nevěry zachovat? A to nejen jako podvedený ale i opačně jako nevěrný. A tady není a nikdy nebude odpověď jednoznačná. Každý se zachová podle svého svědomí, životních zkušeností, momentální partnerské situace atd...

Ani odpuštění (či dokonce dlouhodobá tolerance) ani definitivní rozchod není to jediné správné řešení.

Já, když dnes díky tomu článku o problému přemýšlím, tak pokud bych se zítra dozvěděla o manželově nevěře, PRAVDĚPODOBNĚ bych se snažila o naše manželství bojovat, snažila bych se odpustit mu a snažila bych se ho všemožnými prostředky přitáhnout zpátky domů - i když by to pro mě byla dost bolestná a těžká zkouška. Ale za 10 let z něj třebas bude plesnivej a línej dědek a to ať si ho klidně na krk pověsí nějaká jiná - vím já? Nerozvedla bych se kvůli tomu, že je starej a nemocnej ani línej, ale už bych asi neměla potřebu za ten vztah tolik bojovat.