Užívej holka spánku a času na spánek, protože se to určitě ještě hooodněkrát změní, možná i horšímu, časem k lepšímu. Co mamča to názor. Neměla jsem nikdy to srdce nechat kluka řvát obzvláště když byl malinký. Usínal u prsu, ve 14ti měsících jsem jej odstavovala po dobu dvou měsíců, pak mu stačila jen přítomnost při usínání a přestal se sám budit po té co jsem mu nabídla místo prsu vodu. To už mu byl více jak rok, takže už šlo spíš o "zvyk" dostávat prso. Jasně že se to neobešlo bez fňukání a breku,ale max. 10min a vždy jsme byla u něj.Trvalo 14 dnů a spal celou noc. Od asi 20m začal sám usínat po pohádce, a když se probudí na pití, sám si šáhne do kapsáře kde má vždy připravenou lahvinku. Teď je mu 22m a začíná opět vyžadovat přítomnst - moji při usínání , fňukáním. Stačí za ním jednou dojít, slovně uklidnit, vysvětlit - i když někdy se musí objevit i taťka přidat na hlase, prcek do pár min. usne.
Každý prcek je jiný, jiný závislák na mamce a na kojení, literatura tvrdí že i schopnost usínat je dědičná ( nevím ). Nemyslím ale že by se mělo usínání nějak lámat přes koleno, řešila jsem to spíše cestou nejmenšího odporu,snad jen jednou se stalo že jsem měla velkou obavu jak odstavit prcka v noci, aby se nebudil.