Mám stejnou zkušenost, ale až s 2. dítětem. U 1. dítěte jsem byla ze všeho jak se říká "vyplesklá", k malé jsem lítala po každém zakňourání a zavrcání v postýlce, výsledkem bylo taky 15 přestávek za noc u prsu!!! Hrůza. Tohle trvalo až do 2,5 let. Byla jsem zbitá jak pes ve dne v noci. U druhého jsem malou uspávala asi do 9 měsíců, pak jsem se rozhodla, že zkusím být "neústupná". První den malá ječela asi hodinu, pak spala celou noc s jednou pauzou. Druhou noc plakala míň a další dny to bylo už jen lepší a lepší. Pak usínala tak, že jsme se pomazlily, malou jsem nakojila, popovídaly jsme už v postýlce a já jsem pak odešla a ona do 5 minut spala jako dudek. Později, když byla trošku starší, tak mi vždycky z postýlky zamávala, vzala si své 2 polštářky-usínáčky - ty si dává dodnes každý na jednu tvářičku a usne sama. Spí celou noc od roka. To je moje zkušenost, ale každé dítě je jiné, ale myslím si, že spát s oběma rodiči není to nejideálnější, bála bych se, že dítě mohu v noci nechtěně ze spánku uhodit. Takhle máme klid a malá říká, jak se jí líbí její postýlka - nyní má takovou tu z IKEI, která roste s dítětem, má tam 2 dřevěné postranice, své 2 usínáčky a Pata a Mata.