Chtěla bych se s vámi podělit o mé zážitky z porodnice v ČB. Co se porodu týče, po ukrutných bolestech (vyvolávaný porod) se dcerka narodila i díky skvělé paní doktorce a moc milým asistentkám naprosto v pořádku a celkem rychle - po 9 hodinách. Jen na příjmu mě trochu zarazila reakce jedné sestry, která mi sdělila, že maminky, co jdou na vyvolávání moc v oblibě nemá, jako bych za to mohla, a to, jak odbyly manžela s tím, aby jel domů, že času je dost. Kdyby to býval udělal, k porodu by to nestihl. To nemluvím o tom, že kdybych mu po kratší hádce se setrou nezavolala, ani by nevěděl, že rodím, nesměla jsem si s sebou vzít mobil a jeho číslo nechtěly s tím, že mu zavolají, až to přijde. Jinak se sestry snažily pomáhat, i když už jsem bolestí a vyčerpáním dostávala hysterické záchvaty. Naštěstí jsem rodila v tu dobu sama, měly na mě čas. Co mě opravdu šokovalo, byly sestry na neonatologii. Až na dvě vyjímky byly arogantní, nepříjemné, na jakoukoliv prosbu o pomoc reagovaly podrážděně a z maminek dělaly vyloženě hysterky a pitomce. Když nějaká maminka měla opravdu problém a potřebovala pomoc, chovaly se otřesně. Já měla velký problém s kojením. Jelikož se dcerka prsu chytla, byla jsem za špatnou já, že na dítě přenáším nervozitu. Malá prokřičela dlouhé hodiny, při "krmení" byla vzteklá, odstrkovala mě a neustále zoufale plakala. I laikovi by došlo, že hlady, navíc, když váha po kojení nešla nahoru. Řešilo se to dokrmem. Já už jsem počítala s tím, že budu krmit z lahve, až jednou večer, jedna ze starších sester mi pořádně prohlédla bradavky a řekla, že je to jasné, že díky jejich zešikmení dítě nemůže nasát mléko. To po třídenním trápení hlady a nazorům, že dítě je překrmené, ze mě nervozní apod. Tímto děkuji té sestřičce (jméno bohužel nevím), kojíme s kloboučkem, dcerka je spokojená a roste jak z vody. Přeji dalším maminkám pokud možno bezproblémový pobyt na šestinedělí. Mimochodem, ženské sestry jsou přísné, ale fajn.