Holka, nevěš hlavu..

Já se porodu také vždy bála. V den D (bylo 10 hod. večer), mě manžel odvezl do porodnice. Věděla jsem, že pokud chce být manžel u porodu, musí si za to řádně zaplatit, atak jsem si stála za tím, že o porod zatím nejde a proto nevidím důvod, proč by nemohl zůstat u mně. Neuspěla jsem. Sestra ho odmítla a nemínila se o tom se mnou bavit.A tak manžel odešel domů spát, tel. pod polštářem, a očekával novinky. Já zatím čelila nepříjemné vrchní sestře a za 3 hod. se alespoň na okamžik uklidnila, že ji vystřídala porodní asistentka (ta byla milá), která se o mě starala až do porodu. V půl osmé ráno následujícího dne jsem oznámila manželovi, že už je Lukášek na světě..hned přicupital za námi(a i za to, že tam strávil 5min., (musel neodkladně do práce)si zaplatil.Dnes se radujeme ze svého malého 14m. Lukáška a na porod už nevzpomínáme (raději).

Věřím, že to tak nechodí ve všech porodnicích..