Maminko, ty mě nechceš? Necháš mě zemřít dřív, než se narodím? Vždyť ani nevíš-jestli jsem dcera nebo syn.

Maminko, ty mě nechceš? Bojíš se, že máš malý byt? Můžu se v koutku přikrčit.

Maminko, ty mě nechceš? Bojíš se, že si vezmu víc na lžičku? Vždyť by jsem jenom z drobků žil, podobný kočičce nebo psíčku, natrhal by jsem si z horských ostružin.

Maminko, ty mě nechceš? A co až proměníš se na stařenku, kdo se tě zeptá-maminko, co ti je? Kdo s tebou, možná chromou, půjde ven a komu zemřeš jednou v náručí?

Maminko, ty mě nechceš? Bojíš se, že Ti uberu z krásy? Já si tě celou přemaluji, jen jak trošku krásy vezmu si, můžeš se ve mně vidět každý den, vždyť v děťátku se vidí každá matka, nemusíš se do zrcadla dívat.

Maminko, ty mě nechceš? Že otce mít nebudu? Na co slzičky? Můžeš lhát, že na vojnu musel jít, že výstřel roztrhl vás jako hrdličky. Pověz, že jste se střetli a nenašli, když půjdeš do práce-dáš mě do jeslí.

Maminko, ty mě nechceš? Snad najdem proti rakovině lék, i proti stárnutí a začnem nový věk, pro vodu si půjdu pěšky-jak se chodí, domů se vrátím za tebou, pomazlit se, políbit.

Maminko, ty mě nechceš? Tak rád by jsem viděl dva nejkrásnější skvosty, sluníčko žluté, hvězdy třpytivé, rád by jsem viděl sýkorky a datle, když letí z hnízd, rád by jsem nebe, ale nejvíc tebe, maminko moje tebe.