Paní Lído, Hanko, Jano a další maminky,
málokterý z lékařů informuje proč a na co se bere krev v tom a tom termínu. Já se to dověděla vlastně až při další kontrole, kdy mi sestřička řekla, že výsledky z genetiky ještě nejsou.
Jsem pevně rozhodnutá, že na amniocentézu nepůjdu, neboť ani nepatřím s manželem do rizikové skupiny. Nechci se uklidňovat, že když jsem zdravá já, musí být zákonitě zdravé dítě, ale rozhodně se nehodlám nervovat jako má kamarádka (ikdyž nakonec měla dítě zdravé). Má psychika poznamená dítě na celý život, a proto se nehodlám nechat tímto vyvést z míry. Ikdyby na ultrazvuku bylo znát postižení, dítě donosím. Nikdy není situace beznadějná. Vím, že postižené dítě je závazek na celý život, ale jaké bych musela mít svědomí, kdybych se zřekla dítěte, které se mohlo narodit zdravé (ta šance tam je)?
Na miminko se s manželem nesmírně těšíme a uděláme pro něj všechno.
Při diskusi na téma postižené dítě, zareagoval manžel okamžitě s tím, jak vůbec mohu zvažovat možnost potratu v případě postižení. Já ji samozřejmě nezvažuji (ikdyby dítě postižené bylo), ale to rozhodnutí by muselo padnout nejen ode mne. Dítě pro nás hodně znamená (manžel přišel v 18 letech o oba rodiče a staral se o mladšího bratra) a výsledky jen stěží cokoliv změní.

Přeji každé mamince, aby se ze svého miminka těšila, protože je to jeden z největších zázraků života.