Naše děti jsou mimo hlavní proud již od školky (mladší), resp. od druhé třídy (starší) po zkušenosti z "progresivní" základky, kde uvědomělým souškám učitelkám zakázali na prvním stupni známkovat, takže místo jedniček rozdávaly poslušným dětem bonbóny.

Bob má děti na mainstreamových školách, takže určitě ví, o čem mluví ;-)

Vítr z hor mi připomíná Senátora z hor, ale jen přezdívkou. Senátor z hor řediteluje jedné škole v podhůří a dokazuje, že se dá u dětí vyvolat nadšení z učení i v našem systému. Bohužel je to boj proti systému, místo aby náš systém takové školy jako Trivium podporoval.

Nejsem (zatím) zhrzený rodič, naše děti jsou teprve prvostupňové ;-)

Vy se na to koukáte optikou, že ty nadané děti potřebují už na ZŠ náročnější osnovy a akademičtější akademiky. Ve skutečnosti ale potřebují, aby nikdo nezabil jejich motivaci učit se a především jejich fantazii.

Před několika lety proběhla v našem okresním městě taková soutěž pro studenty středních škol. Divadelní představení na dané téma. Asi tři ročníky po sobě se konaly, než sponzor přestal sponzorovat. Do prvního šly jen učňáky a zdravotnice, později přemluvili i nějaký ten gympl. V tom posledním ročníku dokonce i ten, ze kterého mám já osobně někde na půdě maturitní diplom.

Ty "nenadané" děti si to náramně užily. Energie a nápady s nich doslova tryskaly. I když to samozřejmě nebyly žádné profi režisérské a herecké výkony, studenti dokázali často strhnout i publikum, které přišlo fandit úplně jiné škole. Kantoři tam fungovali jen jako moderátoři, povinný dohled. Do obsahu představení se vůbec nemontovali.

Produkce gympláků byla tragická. Bez vedení učitelky by nevymysleli vůbec nic. Děti paralyzované strachem z chyby. Z toho, že udělají něco špatně, že se ztrapní, že to nebude na jedničku a možná ani na dvojku. Budoucí doktoři medicíny, práva a filosofie. O radost z života přišli už v dětství. Ale nebojte se. Až "z nich něco bude", tak si vydělají spoustu peněz a pak si tu radost určitě někde koupí...