Nepíšu žádnou radu, jen konstatování, že v tom nejste sama. Jsem na MD, mám 10 měsíčního syna a přítel je na tom s prací podobně. Podobně jako vy, jsem si zvykla, že jsem na vše sama. Držím vám palce, ať se vám podaří s manželem více komunikovat a přesvědčit ho, že práce není všechno, že tu má milující rodinu.
V mnohém uvažuji stejně jako vy. U nás je rozdíl v tom, že nejsme oddaní, bydlím v jeho bytě, já sama v podstatě nemám nic, jen pár věcí. Kolikrát mě napadlo vše zabalit, najít si "lepšího" chlapa, ale nedokážu to. Je to táta mého dítěte a nechci ochudit ani jednoho. Ale vím, že si tím dost ubližuju a bojím se, že naše občasné hádky budou mít špatný vliv na syna.