 Jsem v casove tisni. Na hranici mi bylo receno, ze dostanu 3 dny na projeti Jordanska. Netusim, co mi pak skutecne do papiru napsali v Aqabe, nicmene pojisteni (third party liability) jsem si na hranici koupil prave na ty tri dny. I Mohamed rikal, ze bych do stredy do poledne mel byt na hranici se Syrii. V planu tedy delam skrty a odnasi to Wadi Rum. Nakonec pouste a cervenych piskovcu jsem si v Saudi uzil dost. Ale i na Petru mi tak zbyva jen pul dne.
Snazim se tedy zacit den brzy, take abych predstihnul davy z autobusovych zajezdu. Na parkoviste pred vstupem do Petry prijizdim v 8 rano a ptam se uniformovanych strazcu, kde mohu zaparkovat. Ukazuje se ovsem, ze strazci jsou regulerni policiste a moje auto bez znacek (jordanske tranzitni jsem nenamontoval, jen je vezu za oknem) u nich vzbudilo znacny znajem. Komunikace vazne, mluvi pouze arabsky. Vypomahaji kolemjdouci a dozvidam se, ze policiste privolavaji sveho nadrizeneho, a ze dorazi za pet minut. Je mi  jasne, ze pet minut v arabskem svete znamena vlastne vecnost a jen velice tesne nepropadam totalni beznadeji (mam tri dny na Jordansko, z toho dva dny s celniky v Aqabe a ted se rysuje treti den s policisty na parkovisti v Petre). Policiste si ode me berou papiry k autu a v tom jim zavan vetru z rukou rozfoukne dva dny vybojovavane dokumenty po parkovisti. Urputne se snazim nadavat jen cesky.
Nadrizeni se dostavuji po slabe hodince. Pote, co s nalezitou dukladnosti prostuduji me dokumenty, jsem propusten. Jedinou vyhodou je, ze nechavam auto zaparkovane primo pred zraky policejni hlidky.
Do Petry tedy nakonec vyrazim docela pozde, ale na kilometru mezi vstupem a zacatkem Siqu se mi dari predstihnout vypravu nemeckych duchodcu i spoustu dalsich, kteri se nechavaji odvezt na konich. V Siqu (cca 1 km dlouhe soutezce, ostre zariznute ve skalach) jsem vicemene sam. Ackoliv mam na Petru jen nekolik hodin, rozhoduji se nejdrive navstivit nejvzdalenejsi a nejhure dostupnou Monastery. Jedna se o cca hodinovy vystup se znacnym prevysenim (cestou je vice nez 800 schodu). Ackoliv jsem vedel, ze me ceka cely den na slunicku, muj chory mozek rozhodl, ze se nenamazu ani si nevezmu nic na hlavu. V puli cesty k Monastery to resim zakoupenim  arabskeho kostkovaneho satku. Stavam se tim nejnovejsi atrakci Petry a jedna japonska turistka dokonce povazuje za nutne nechat se vyfotit s mym satkem na jeji hlave.
Nakonec stiham videt vsechny hlavni atrakce, akorat Treasury se mi nedari potkat v k fotografovani vhodnem case. |
