 Muj celkovy dojem z Petry je trochu rozpacity. Jasne ze Madain Saleh nema ani nahodou co nabidnout, co by se aspon trochu blizilo architektonickym skvostum typu Treasury, ale co se atmosfery tyce, vitezi poustni Madain Saleh na cele care nad zkomercializovanou Petrou, kde mate co delat uhybat se nahanecum mezku a jejich (tech mezku) vykalum. A s vyjimkou Treasury piskovec v Madain Saleh skutecne snesl tech 2000 let lepe nez ten (i kdyz mistama neskutecne ruzne barevny) v Petre.
Celkem brzy odpoledne opoustim Petru a mirim k Mrtvemu mori. Pro jihoseverni presun je mozne v Jordansku pouzit tri cesty: Dead Sea highway - silnici udolim podel Mrtveho more, Kings highway - silnici po vrscich hor, a Desert highway - dalnici nudnym poustnim terenem. Z neznamych duvodu se mi dari cinit sama extremne spatna rozhodnuti ohledne zvolene trasy a tak odpoledne uplyne, aniz bych mel sanci zazit vyhledy z biblicke Mt.Nebo. Za svetla jeste stiham prijet (omylem) az na nadvori krizacke pevnosti Kerak, ale v tu chvili jsem tak vytocen z ubohosti znaceni na Kings highway, ze spinavosti a chaosu jordanskych mestecek a vubec ze vseho, ze nemam nejmensi chut delat fotici prestavku. Za absolutni tmy pak po krivolake silnicce sjizdim s hor do nejhlubsi propasti na zemekouli - k Mrtvemu mori.
Na Dead Sea highway pak cesta celkem odsypa az na zdrzeni na policejnich checkpointech. Na jednom z nich pote, co pro zjednoduseni prohlasim, ze jedu az do Ammanu, se ocka policejniho porucika rozzari, ze prave tam by potreboval vzit. Horko tezko pak vysvetluju, ze vlastne jedu jen do hotelu u Mrtveho more. |
