 Budicek v 5:30. Chci stihnout palmyrsky vychod slunce. Je sice zatazeno, ale opet mam stesti. Uzka skvira mezi horizontem a clonou mraku postacuje, aby ruiny antickeho mesta byly na par minut ozareny paprsky vychazejiciho slunce. Mackam spoust jak o zavod. Za chvili zacina provoz na mistni silnicce a pozoruji, ze zaliba v obstaroznich kraksnach je zde znacne rozsirena. Jako velryby nekdy priplouvaji spolecne umrit na plazi, prijde mi, ze mercedesy rocnik 62 a okolo se sjizdeji do Palmyry vypustit zde dusi.
 K snidani v hotelove restauraci v patem patre s panomaratickou vyhlidkou na Palmyru dostavam dve misky neceho, co jsem jeste nevidel. Prvni chutna trochu jako turecky med, to druhe me chutove bunky nedokazi pripodobnit vuci nicemu. Zatim se mi jakekoliv strevni potize vyhybaly, presto to radsi s novymi zazitky neprehanim. (Na vysvetlenou: v Syrii jsem 5-star kategorii vymenil za trochu lidovejsi ubytovani a stravovani.)
Po snidani se balim a pak uz me Adnan odvazi smerem na zapad. Mym cilem je nejzachovalejsi krizacky hrad Krak des Chevaliers. Po necelych 200km se krajina zacina menit. Misto kamenite pouste pribyva puda a vegetace. Na obzoru se bile lesknou uz zasnezene vrcholky libanonskych hor. Jestli se vse v dobre obrati, tohle byla posledni poust, kterou jsem zas na nejakou dobu videl.
 Mijime mesto Homs, o kterem Adnan bez blizsiho vysvetleni rika, ze tam jsou nejkrasnejsi holky, ktere jsou vzdy ve stredu vecer crazy. Po chvili zaciname stoupat do kopcu. Projedeme jeste jednu vesnicku a najednou se pred nami na kopci tyci impozantni stavba krizackeho hradu. Dve hodiny chodim po jeho hradbach, vezich, chodbach a nadvorich a nakonec si rikam, ze prave diky jeho zachovalosti clovek ani nema pocit, ze by se prochazel po necem hodne starem a historicky vyznamnem.
Z Kraku me Adnan veze do Damasku a cestou dava k dobru historky o tom, jak si panicky z Evropy jezdi uzit s osmahlymi muzi. Podle jeho pribehu s tim ma spoustu praxe. Cesta probiha bez potizi a s pobavenim sleduju neustalou Adnanovu komunikaci s ostatnimi ridici pomoci houkacky, v narocnejsich pripadech i pomoci ruky vystrcenene z okynka. V Damasku se ubytovavam ve stejnem hotelu jako predevcirem. Zpravy o papirech k autu zadne nejsou, snad zitra, inshallah. |
