 Mirim do nejseverozapadnejsiho vybezku Saudske Arabie, do regionu, ktery je snad nejmene znamy a nejmene popsany. Nejprve projizdim pasmo horskeho hrebenu, ktery je pravdepodobne rozpadajicim se lavovym polem. Posleze cernou horninu vystrida rvave cerveny piskovec. Jestlize jsem mel tolik nadseni pri ceste z Hailu do Al Uly, tentokrat uz nemam slova vystihnout, co vidim. Carokrasna krajina plna cerveneho pisku a fantastickych skalnich formaci. Zatimco piskovce kolem Madain Saleh pusobily tak nejak usporadane, urovnane, tady je hlavnim motivem divokost. Absolutni divokost, ktera umoznila skalnim utvarum vyrust do nekonecne skaly vsech moznych forem a tvaru. To nemuze byt pozemska krajina, toto je z rise fantazie…
 V jednom miste zahlednu cosi jako prikry pisecny svah se sklonem na urovni slusne cerne sjezdovky. Ve svahu jsou videt stopy aut! Frajeri zrejme vyjedou na kopec z druhe strany a pak “sjezduji” dolu. Na kopci zrovna vidim ochomytat se nejake auto. Pripravuji kamery, avsak auto k me litosti mizi na druhe strane kopce. Zato se objevuje dalsi policajt. Tady v horach ho me fotaky tolik neirituji a tak se jen omezi na kontrolu dokladu.
Pokracuji dal, piskovce konci a opet se norim do nevlidne hornatiny rozpadajici se lavy. Prijizdim na krizovatku. K jordanske hranici je to necela hodinka jizdy na sever. Predstava, jak vecer popijim neco dobreho v baru v resortu v Aqabe, je velice lakava. Mam ale v planu otocit se uplne opacnym smerem a dojet nejakych 125km do mista zvaneho Sheikh Humayd, coz by podle mapy mel byt uplne ten nejzapadnejsi vybezek Arabskeho poloostrova. Nemam ale absolutne ani nejmensi poneti, co me tam muze ocekavat. Ac jsem se hodne snazil, nenasel jsem jedinou informaci a ani nejzkusenejsi cestovatele z mych kolegu nikdy v tomto regionu nebyli a nemeli o nem zadne znalosti. Nakonec duse cestovatele vitezi nad dusi opilce a stacim se na jih.
 Zpocatku se silnice krouti wadim mezi horami, ale poslednich 50km jedu po pobrezni planine z cerneho lavoveho pisku. Pomalu se stmiva a nulovy provoz na silnici dava tusit, ze zadny bujary resort me v Sheikh Huamydu asi neceka. A pak to prijde. V zari zapadajiciho Slunce se zaleskne hladina Rudeho more. Konci silnice, konci Arabsky poloostrov. A konci me nadeje na prijemny nocleh. Cerna poust se tise zasouva pod hladinu more. Dve, tri arabske rodiny stanuji na plazi. Krome velke, kamenne budovy na vybezku nad morem, nikde nic. Naproti pres Tiransky pruliv se na obzoru rysuji kopce nad egyptskym Sharm El  Sheikhem. Vyrazim k palaci (nebo co to je) na kopecku. Uz to, ze k nemu vede jen v pisku vyjezdena cesta, rika, ze hotel to asi nebude. Prijizdim k objektu zezadu a kdyz ho obejdu, prekvapim pred vchodem dva vojaky se samopaly v rukach. Ach jo, kam’s to zase vlezl, rikam si a co nejpratelsteji uplatnuji na vojaky me veskere znalosti arabstiny (coz jsou bohuzel asi tak 4 slova). Sice si nerozumime, ale vojaci me berou dovnitr pevnosti. Ve chvilce sedim s kluky vojenskymi v diwanu, vedle me je o stenu opreny kalasnikov, srkame horky caj, kazdy si meleme svou svoji hatmatilkou, a k tomu v televizi bezi napinavy primy prenos modliteb z Mediny. Pak se na zemi serviruje vecere. Utrhuji si kus chlebove placky a davam si pozor, abych pouze pravou rukou nabiral na placku vselijake ty podivnosti. Moje prvni jidlo od snidane v Madain Saleh hotelu. Po veceri se vojaci rozchazi k modleni. Jeden, co zvlada dve slova anglicky, se mi snazi cosi naznacit. Chapu to tak, ze kdyby prisel jejich kapitan a nasel me tam, byl by pruser. Loucim se tedy, nasedam do auta a odjizdim.
130km horskych kilometru k jordanske hranici zvladam ze naproste tmy bez potizi. V pul devate podavam pas saudskemu celnikovi. V 22:33 po 5 letech, 9 mesicich a 13 dnech rikam sbohem Saudske Arabii. Na jordanske strane hranic si zacinam “uzivat” oficiality spojene s exportovanim auta. K tranzitu potrebuju povoleni z celnice v Aqabe. Je ovsem vikend a pak v sobotu je navic jeste statni svatek a celni urad je zavreny. Domlouvame se, ze auto zatim necham na hranici, v nedeli rano si pro nej prijedu a vezmu ho na celnici. Beru taxik a po pulnoci se ubytovavam v aqabskem Movepicku. |
