 Dnesek by se dal nazvat Jak jsem se preci jenom podival do Ammanu, ale vezmu to po poradku. Vcera vecer se mnou do hotelu prijely take dva autobusy ruskych turistu (spise tedy turistek) a tak u snidane v hotelove restauraci prevlada rustina. Po snidani specham na plaz okusit nezvyklost koupani v Mrtvem mori. A nezvykle to tedy opravdu je. Breh je kamenity, nektere balvany jsou obalene bilou vrstvou krystalizovane soli. Voda na pohled pripomina olej a vune (ci zapach) mi mlhave vybavuje jakousi zasutou, blize neidentifikovanou vzpominku na skolni laborator pri vyuce chemie. Leham si na vodu a zjistuju, ze s plavanim je docela potiz - nedari se mi dostat ruce a nohy pod vodu zaroven. Nakonec mi nejvice vyhovuje styl lezet na zadech a padlovat rukama jako na matracce. Peknou zabavou je i ve vode se postavit. Nad hladinou pri tom zustava nejen hlava ale i pulka  hrudniku. Jen je to trochu narocne na udrzovani rovnovahy.
Po koupacce rychle balim a vyrazim smer Amman. Pohodlneho rizeni si clovek v Jordansku (alespon v tehle partii mezi Petrou a Ammanem) moc neuzije. Same zatacky a porad bud padak dolu nebo drbak nahoru.
Na okruhu kolem Ammanu koukam po pumpe, protoze prave zde by mel byt nejsnaze k dostani bezolovnaty benzin. Na jedne zastavuji, ale jestli je natankovany benzin skutecne bez olova, se presvedcim leda az na pristi technicke kontrole. Je to me prvni tankovani v Jordansku a jsem hned obeti saudskeho syndromu - v Saudi stoji litr benzinu pod 6 Kc, zatimco tady je 3x drazsi. No nic, utesuju se, v Evrope bude jeste hur.
 V prostoru mezi Ammanem a Syrii se nachazi jeste jedno misto, ktere jsem planoval navstivit. Jde o mesto Jerash, v dobe Rimske rise zname jako Gerasa. Ma to byt nejzachovalejsi rimsky mestsky komplex na Strednim vychode. Urcite lakava pamatka, ale zaroven me tlaci cas. Potreboval bych byt co nejdriv na hranici, aby se mohlo zacit s vyrizovanim formalit (po zkusenostech z minule hranice si nedelam nadeji na nejaky rychly prujezd). Zamyslim se a typicky prijimam klasicke Polivkovo reseni, ktere v sobe uzasnym zpusobem kombinuje veskere myslitelne nevyhody: jedu do Jerashe udelat kratkou prohlidku. Nejdrive ztracim more casu jenom hledanim Jerashe na kopcovitych silnickach, pak ve spechu shlednu ani ne pulku toho, co Gerasa nabizi k videni, a kdyz ve tri odpoledne prijizdim na hranici, je mi receno, ze uz je pozde a ze mam prijet zitra rano. Otacim se a po dalnici se vracim do Ammanu (cca 90km), premyslejic o tom, jak velky bude prusvih, ze jsem pretahnul povolene 3 dny v Jordansku.
|
