 Dalsi den v Damasku. Snazim se popohnat vyrizovani papiru k autu, ale bez vysledku. Mohamed, ktery by mel v Aqabe pracovat na opraveni chybneho cisla sasi na celni deklaraci, nejprve na ma volani odpovida call me after one hour, pozdeji ma volani ignoruje a nakonec telefon zrejme vypina. Aspon setrim penize za neuskutecnene mezistatni hovory.
V Damasku je pekny, slunny den a tak v prestavkach mezi telefonovanim delam prochazky na stare mesto. Hlavni pristupovou tepnou stareho mesta je suq Al-Hamidiyya. Je to vlastne  nekolikset metru dlouha zastresena ulice (neco na zpusob pasaze), lemovana po obou stranach obchudky nasackovanymi do dvou pater. Zvlastnosti Al-Hamidiyye je, ze kazde dalsi jeji projiti trva dele nez to predesle. Pokazde si totiz clovek udela nove pratele, kteri ho zatahnou do jejich obchudku, ktere jsou zrovna ty nejvzdalenejsi vzadu pod strechou. Bez popijeni caje a mocne prehlidky nabizeneho zbozi se takova navsteva samozrejme neobejde. Tito lide maji sloni pamet na tvare, takze pri kazde dalsi ceste Al-Hamidiyyou nejen ze si clovek udela nove pratele, ale navic neunikne pozornosti tech z minula a nova navsteva je proste nutnosti (to by bylo, aby mi neco neprodali). Prochazim pres Al-Hamidiyyu nekolikrat a den tak utika jako voda.
Psano v kavarne Beit Jabri v historickem dome na starem meste, popijejic silny, sladky caj a kouric nargileh (vodni dymku), coz je mimochodem ten uplne nejlepsi zpusob, jak se dostat Damasku az na dren. |
