|
|
|
Porod - 1. část |
|
| Autor: Alili (Veru 6/02, Kuba 5/04) , 30.12.2004 | 7 měsíců 3 týdny 4 dny života dítěte |
| Císařský řez očima rodičky:
Vím, že barvité až hororovité popisování porodů patří k nejoblíbenějšímu čtení a nemůžu vás v žádném případě o tento zážitek ošidit…! :o)
Takže: byla jsem v pondělí 3.5. v porodnici na kontrole. Paní doktorce se nezdálo, že bych měla do pátku rodit, vidí to spíš na toho třináctého (termín podle MS) a objednala mě na pondělí. V duchu jsem se chechtala, vzala jsem si lístek a šla domů. Měli jsem naplánované muchlování na středu, abychom trochu Kubíčka pošťouchli. Jenže ten můj chlap začal v úterý večer zlobit – prý nejsme na porod vůbec připravení, doktorka přeci říkala, že až za týden… a kdesi cosi. Kdo mě znáte, víte, že jsem poslední měsíce nedělala nic jiného, než se chystala na porod a teď tohle!!! Zkrátka ve středu ráno se mohl lísat jak chtěl, neměla jsem na nic náladu.
Ve středu jsem nachystala zbývající věci a zeptala se chlapa, jestli už je nachystaný rodit. Masírovali jsem důkladně hráz, já jsem brzo po tom vytuhla. O půl jedné jsem se vzbudila že půjdu na záchod. Jen jsem se pohnula, ucítila jsem vlhko. No jasně – plodovka, nebyla jsem na pochybách ani minutu. „Marečku, nachystej tašky, jdeme rodit“! zahlásila jsem manželovi. Pro jistotu jsem brnkla do porodnice – měli volno, máme hned přijet. Nachystala jsem Verunce tašku, odeslala deníček, pobalila zbývající věci a šla se osprchovat. Ještě mě napadlo vyfotit finální pupek, ale řekla jsem si, že na to bude dost času v porodnici. Manžel zatím hodil tašky do auta. Zavolala jsem kámošce, že přineseme Verunku. Nabalila jsem jí do tašky z kočárku – ani se neprobudila. Venku byla krásná vlahá jarní noc. Verunka se začala probírat ve výtahu, ale jak dostlala láhev hned zase usnula. Cesta vylidněným Brnem trvala jen chvilinku, kolem třetí jsme vjížděli do porodnice. Na ambulanci nás vzali hned dovnitř, šla jsem na monitor, kde bylo všechno v pořádku. Pan doktor sepisoval anamnézu a navzájem jsme si ze sebe utahovali. Následovalo vnitřní vyšetření a ultrazvuk. Otevřená jsem byla na tři centimetry. Nakonec bylo rozhodnuto, že půjdu na oddělení rizikového těhotenství a manžel pojede zatím domů… Byla jsem docela zklamaná, těšila jsem se na pohodlí porodního boxu, kde se hezky rozvalíme, pustíme Cdčko a začneme se věnovat miminku… Po odpojení z monitoru začaly mírnější bolesti zhruba po deseti minutách, na oddělení se zkrátily na pět minut. Asi hodinu jsem chodila po pokoji a rozdýchávala. Podařilo se mi přesvědčit sestřičku, že by měla natočit monitor. 5:30 mě připojila a kontrakce začaly slábnout! Každou bolestivější jsem zaznamenávala s úlevou – ať už se to konečně rozjede a pošlou mě na porodní! Asi po půlhodině přišla sestřička, podívala se na monitor s tím, že se to ztrácí a musíme ještě chvíli natáčet… Pak přišla paní doktorka a začala cosi mluvit o indukci. To jsem zpozorněla – vyvolávaný porod už nechci! Byylo kolem půl sedmé. Přišla druhá paní doktorka, zavedla si mě na vyšetřovnu, zjistila, že jsem otevřená na tři centimetry a prohlásila: „Tohle neodrodíme, nachystejte paní na císaře.“ Mě oznámila, že se miminku nedaří dobře a začala cosi bušit do stroje! Stála jsem tam jako praštěná pantokem. Přijela jsem rodit, byla jsem v termínu, zatím bylo všechno v pořádku, tak proč najednou císař?! Co to znamená, že se miminku nedaří dobře?! Všichni kmitali, nikdo se se mnou nebavil. Tři sestřičky pobíhaly po vyšetřovně, jedna dovezla vozík, druhá natáhla nějakou injekci. Prý mi paní doktorka všechno vysvětlila…. Takže paní doktorka musela přerušit psaní a přišla mi vysvětlit, co se děje. Moc toho nebylo. Injekce byla na zastavení stahů, aby se miminko nevyčerpalo a zklidnilo. Císař byl nezbytný kvůli mimču, jiná varianta byla riskantní. Stihla jsem zavolat Markovi, ať spěchá, že jdu na císaře. Naložily mě na vozík a uháněli se mnou na nějaký vzdálenější operační sál. Cestou mě přepadla anestezioložka … Na sále mě zároveň holili, bandážovali mi nohy, dali podepsat souhlas s výkonem a odepínali náušnice. Na sále mi byla zima, začala jsem se klepat. Chystali všechno při vědomí, aby narkóza netrvala příliš dlouho. Ještě jsem zaslechla, že tatínek už dorazil a potom mě uspali. |
|
Zobrazeno doposud 723 x.
|
|
