 Zastavuju a vyptavam se chlapiku u silnice. Ukazuje se, ze krome vraceni se do Buraydah (do cehoz se mi stejne moc nechce), existuje jeste moznost jet 3km offroad a pak se po asfaltu dostat na silnici do Hailu. Offroad jsem tedy neplanoval, no ale zkusim to. Cesta je celkem dobre prujezdna, jen az ty dobraky znova potkam, pobavime se, co je u koho kilometr.
 Zpatky na silnici, ktera je ted za Buraydah uz jen obycejna jednoprouda. Ale ma siroke krajnice, ridici nakladaku ochotne uhybaji a tak se to da svihat skoro stejne jako na dalnici. Projizdena oblast je hlavni saudskou obilnici a v k uzoufani nudne rovine jsou rozsete cetne farmy, ted po letu ovsem vetsinou vyprahle a zatim bez zivota.
Chvili pred Hailem se zacinaji ukazovat prvni kopce. Scenerie samotneho Hailu, videna z ringroad, je uchvatna. Palmova zelen a bile domky zasazeny v upati skalnatych stitu. Skoda ze specham...
Ja jsem porad jeste nevysvetlil, proc vlastne dneska tolik specham. Zitra planuju navstevu Madain Saleh (to je saudska odpoved na jordanskou Petru) a na to je treba mit (ostatne stejne jako k navsteve skoro kazde pamatky v saudi) povoleni od uradu v Rijadu. Povoleni mi (doufam!) zaridil hotel, kde budu nocovat. Problem je, ze povoleni plati jen na datum, ktere clovek uvede v zadosti. V mem pripade je to prave zitrek a tak bych dnes potreboval dojet do Al Uly (mesto 25km od Madain Saleh, kde jsou hotely a ostatni zazemi).
Na benzince v Hailu dotankovavam, davam svacinu a pauzu. Kdybych v neco poradneho veril, mohl bych si s ostatnimi dat taky motlitbu. Je na ni akorat ten spravny cas a halekani z blizke mesity to kazdemu pripomina.
Rozhoduji se, co dal. Je skoro pul ctvrte a 400km do Al Uly za svetla rozhodne nestihnu. I kdyz jsem nechtel cestovat po setmeni, presto vyrazim. Premie v podobe zitrejsi celodenni prohlidky Madain Saleh je prilis lakava.
Silnice hned za Hailem bere dech svoji scenicnosti pri prekonavani sklanateho horstva. Pak nasleduje kratky jalovy usek s farmami a potom uz vjedu do nadherne pouste, kde z cervenohnedeho pisku vyrustaji tmave skalni formace vsech moznych tvaru a forem. Stovky kilometru nepotkavam ani zivacka a nevidim nic sprzneneho civilizaci. Poust je mirne zvlnena a  co chvili nabizi pruhledy do nekonecnych dalav. Ritim se tou nadhernou krajinou stosedmdesatkou a presto stacim vnimat krasu tech okamziku a vstrebavat intenzivne prozivanou radost. Mam pocit, ze by stacilo rozprahnout ruce a vzletnout podivat se na krajinu z vysky. Na rty se mi derou slova pisnicky Into the great wide open. Kdyz pak pozoruju hru barev pri zapadu Slunce, moje radost dostupuje vrcholu. Pokud nekdo do ted nechapal, proc toto cele podnikam, lepsi odpoved uz nevymyslim.
Pred sedmou dorazim do Al Uly. Vechno klape - mam pokoj i povoleni. Ten den uz ke stesti nic jineho nepotrebuju. | 
