 Predesly den vecer v internet café vybiram, jakou trasu z Turecka zvolit. ViaMichelin preferuje cestu pres Srbsko – je nejkratsi a nejvic po dalnicich. Ovsem ze stranek zamini mam dojem, ze celni rizeni kolem meho auta by tam mohlo byt komplikovane. Varianta pres Rumunsko je zase delsi a po horsich silnicich. Nakonec rozhoduje predpoved pocasi. Zatimco v Srbsku ma prset/snezit, pro Rumunsko je hlasena jasna obloha.
Rano se mi dari bez snidane vyjet jeste za tmy (6:30). Turecko bulharske pomezi pusobi v tento cas a v tuto rocni dobu znacne ponurym dojmem, cemuz jeste na durazu dodavaji valejici se cancy mlhy. Silnicka se krouti mezi oblymi kopecky porostlymi listnatymi stromy, ktere spolu s krovim a travou, kdyz se trochu rozedni, davaji jen jednu barvu – rezave hnedou.
Z Turecka jsem bez problemu vypusten a prijizdim k Bulharske zavore. Nejde pocitac, cekat na novou smenu, do duty free ne, zustat v aute! Urostla blondyna na me steka rozkazy kadenci kratkych salv kulometu. Pripadam si, ze jsem se premistil nejen v prostoru ale i v case. Nic nemuze presvedciveji dokazat, ze jsem definitivne pryc z orientu s jeho za zavoji schovavanymi zenami, nez tato udernice poctive slouzici vlasti. Ac jedu od tmy do tmy, s prekrocenim dvojich hranic a diky ubohe kvalite komunikaci se mi nedari dostat se dale nez do Bukuresti. Znacky (zrejme podomacku udelane; myslim, ze nic oficialniho), ktere jsem na auto zakoupil od sikulu na syrsko/turecke hranici se celkem osvedcuji, a Rumuni po mne ani nechteji delat celni deklaraci. Jen aby se po ni neshaneli, az budu zitra (snad) Rumunsko opoustet. Celnikum ale platim pokutu, ze nemam zelenou kartu (pojisteni). Argument, ze prijizdim z mist, kde se zelene karty nevedou, neni pripusten. |
