Po výměně služeb nás zavolaly na natočení monitoru. Teda tam sem myslela, že mi záda upadnou. A jako na potvoru ho natáčely nějak dlouho. Děsně jsem tam sebou mlela, páč se mi vůbec nelíbilo ležet na zádech. Když nám to sundaly, tak si mě vzaly na kozu a prej už jsme na 4 prstech. Kde se to vzalo???? No a tak, že mi dají klystýr a že mám zavolat Radka, estli ho chci mít u sebe. No tak sem mu zavolala, že jestli chce, ať vyrazí. Odpoledne, když byl u mě, tak jsme se dohodli, že když by to vypuklo někdy v noci nebo tak, že ho volat nebudu. Nechtěla sem, aby někde plašil napůl spící a jel jako pošuk. Ale tohle bylo v sedm večer, tak jsem to nechala na ňom. Mně daly klystýrek a přenesli mi věci na hekárnu. Jenom věci, páč já zůstala z pochopitelných důvodů u záchoda. A tam jsem poznala zač je toho loket. Když sem si sedla (hádejte proč), tak začaly bolesti, když jsem si stoupla a chtěla rozfunět bolesti, tak sem se bála, že si něco pustím do kalhot. No, prostě legranda. Do toho přišel primář a že mi odrodí, že to bude v pohodě. Jen, že se nemám zlobit, když bude říkat, že nemám tlačit a mám pořádně zatlačit, až to bude. Musím se přiznat, že v tuhle chvíli mě teda humor krapet přešel. Bála sem se, že jeho poučení neustojím a pustím cosi na zem… No, ustála sem to. Ale musím uznat, že už při tomhle „pohovoru“ se mi primář zalíbil. Tak klidnou osobu už jsem dlouuuho neviděla. Prostě z něj vyzařoval klid a pohoda. Přesně to, co ženská na porodním sále (jak jsem zaslechla od jiných mamin) potřebuje.
No a než sem se nadála, tak se objevil Radek v zeleným hábytu. Teda na zelenou jsem u něj zvyklá, ale tohle mi rozesmálo. Takovou šlehu snad neměl ani … ani nevím kdy. Prostě „kus chlapa“ :-DDD. No, potkali jsme se před tím záchodem a na hekárnu (s televizí a žebřinama a míčem a vůbec jsme se nějak nedostali, bééé a to jsme se tak těšili, že se podíváme na bednu :-DD). Takže sme prošli hekárnou a rovnou na sál.
Sem si říkala, že je to tím, že jdeme rodit KP, tak abych byla víc na očích. To už bylo půl osmý. Nechali mi vylézt na kozu, přikurtovali mi nohy. To jsem ještě hlásila, že jim neuteču. A taky jsem se nechystala nikam utéct…. No a pak se mi u nohou usadil mladej doktor (ten, co přivazoval tu tkaničku :-DD) a z boku primář. No a jenom chtěli, abych rozdejchávala. Tak sem rozdejchávala, Radek mi otíral čelo a já mu drtila ruku (to aby vědíl, že teda trpím, no). Fakt je, že mezi rozdejcháváním byl čas si ještě utahovat z toho doktůrka. No, proč si nerejpnout, když rodil KP poprvý. Sem se ho ptala, jestli nejdřív vyleze Šarik a pak čtyři z tanku. Chvíli trvalo, než začal spolupracovat a nahrávat mi na „smeče“ :-DD. Jo, není nad to, když je na porodním sále legrace. Ale mě fakt rozčilovalo, jak jsou všichni vážný. To se nedalo vydržet. Primáře jsem nechala na pokoji, to je vážnej a důstojnej pán, ale doktůrek to schytal, chudák :-DD.
No a ve tři čtvrtě na devět jsem měla začít tlačit. No, Radek mi vydatně pomáhal, to je fakt. A já to ze začátku pěkně kazila. Nějak jsem nemohla vychytat to přidejchávání a tlačení na třikrát. Ale slibovala jsem panu primáři, že až budu u něj rodit po osmý, že už to budu mít nacvičený. No a tal jsem si to nějak nacvičovala, že až přijde ta velká chvíle, že už mi to půjde. Jenže ono najednou na jednu kontrakci zatlačím….flup něco se vylouplo a natáhlo, další zatlačení ….další flup a ještě jedno a ještě jedno flup a malá byla venku. Ani nevím, jak se to stalo a bylo odrozeno!!! Fakt fofr. Čas narození 21:07.
Takže POHODA. Pravda je, že jsem byla pěkně zhulená, pořád mi přidávali do infúze mezokain … no říkala sem doktorovi, že mezokokain je boží, tak mi asi dopřával. Jo, jediný nepříjemný místo bylo po nástřihu. Někdo tu ránu počůral. Do teď nevím, jestli já nebo malá (ale asi já, i přes cévkování). Tak sem tomu dr hned hlásila, že to pekelně štípe a že je to určitě tím, co měl k večeři……
No, malou odnesli. Tak sem se ptala, co že to máme… a on že se nekouknul, že snad holčičku…. Tak mu poudám, jak že to študoval, když nepozná holku od kluka :-DD. No, byla to holčička. 3950g a měřit jí nechtěla, že měla nožičky pořád takový smačknutý. Aprej malý miminko!!!
Ještě mi j přinesli na přiložení….já pořád přikurtovaný nohy, a tak při přisání sem kroutila palcema u nohou. Z toho měl zase legrandu ten doktor…. Malou dali do toho průhlednýho „nákupního vozíku“ a pak už jsem jí moc neviděla, páč se Radek začal kochat a bylo to. Byl úplně unešenej. Ostatně je pořád…rozplývá se, vypráví jí jak je krásná a jak jí má rád. Je prostě úžasně rád, že jí máme.
No, placenta se neodloučila, ani po důkladném mačkání na břicho se ani nehla. No, kdo ví, co všechno u mě v břiše má svou hlavu :-DD. Jednou dokonce pan primář zamáčknul a ohodil nejen doktora stojícího přede mnou, ale podlahu a dveře od sálu taky. To byl prej podle Radka nejhorší moment (pro něj) z celýho porodu……
No a pak už to šlo ráz na ráz, Radka vyhodili, za mnou přijel anesteziolog a uspávačka (nechtěl mi schovat nic protekčně domů……i když sem slibovala, že to bude jen pro soukromé účely). No a když jsem byla v limbu, tak mi udělali revizi a za odměnu v narkóze i zašili. No a bylo. Jo a po celou dobu jsme „závodili“ s maminou na vedlejším sále. A vyhráli jsme, HEČ!
|
