Po tomhle odhalení byl pár dní klid, ale najednou ti vám na mě začalo od někud táhnout, ani nevím kde se to vzalo. Asi někdo nechal otevřený dvířka do pelíšku. To je teda pech… táhne mi na zadeček…. Ještě, že jsem se neotočil hlavou dolů, dyk to bych se mohl i nastydnout!! A aby toho nebylo málo, furt na mě cpali ty pásy…. Jejda, jak já je nemám rád, fuj!! To mi to chtějí dělat pořád?? Někdy, když se to opravdu nedalo vydržet, tak jsem se pěkně nasměroval a načutnul tu mačkající věc …. Dycky to „vykviklo“ …. To byla docela legrace. Ale oni mi to někam odendali a bylo po hraní. To je fakt hrůza, copak mi tu nikdo nemá rád???
No a aby toho nebylo málo, tak mi začali do pelíšku strkat nějakou tkaničku. Copak se zbláznili??? Co já s ní? Si snad myslí, že už mám na nohou tenisky? No, nemám!!! Na co mi to tady bude?? Proč mi to sem cpete??? Já to nechci. Dejte to pryč! No, fuj, to jsou manýry!!! Leze mi do pelíšku nějakejma železama a strká mi sem tkaničky!!! To je teda síla!
Jenže tu tkaničku nikdo nevyndal. Vůbec mi nikdo neposlouchal. Mám já to smůlu. A najednou se stalo něco podivnýho. Vytekla mi vodička z pelíšku!! Jéje, jak to zastavit??? To nejde??? Dyť se tady nebudu moct vůbec hejbat!! A taky jo, najednou mi bylo v pelíšku moooc těsno! Kurňa, že je to tou tkaničkou??? Teda takhle mi kazit živobytí!! To se nedá vydržet….a ještě navíc mi sem táhne čím dál víc! No, to je teda pech pechoucí!! „Kdybych to byl věděl, tak bych sem byl nechodil“ Ještě, že se to dá zatím přečkat… jen budu dělat mrtvýho brouka, aby si nikdo nevšimnul….
Tak s mrtvým broukem mi to teda moc nevychází…. Najednou je i mamka proti mně. Začíná mi pelíšek pěkně utlačovat. A já už se tu snad neudržím…. Pořád sjíždím níž a níž…. Dyk takhle upadnu!!! Mamka snad nemá rozum, copak to necítí??? Jejdanánku, to se mi ten pelíšek pořád utlačuje. Dycky dá na chvíli pokoj a pak zase a zase. Mně už se to nelíbí!!!! Já už nechci!!!! Mamííííí, dej už konečně pokoj!!! Dyk já VOPRAVDU upadnu…. To se nedá, pořád někam ujížím!
No a taky že jo…najednou to přišlo!! Najednou jsem ucítil takovej tlak, až mi někam vystřelil nožičku. Jejda??? Ona se dá natáhnout???? Jééééééé. Jejda??? A ta druhá taky??? Jejda??? A už mi vyjela i hlavička. Kde je pelíšek????? Buuuuééééé. Co to je za odporný světlo???? A co to na mě šahá???? Já nechci!!! Já chci zpátky, buééé.
Kam mi to nesete??? Co to ode mě chcete??? Já chci fakt zpátky!! Copak mi není rozumět??? A co to říkáte?? Já jsem holčička??? No, mamka říkala, že pořád o mně mluví jako o klukovi, tak že budu určitě holka!
Jéééé, tak tohle je táta??? To je ale legrační zelenej človíček…. Mamka říkala, že je zelená hlava, ale takhle?? Jééé a tohle je mamka?? A kdy mi dáte ochutnat?? Uuuuuž…. Hmmmm, no docela to ujde. Tý jo, ono to tady nebude tak hrozný….
Tak já to s váma zkusím ………… když musím, no. |
