 Enjoyed the traditional Arabic hospitality offered by a land surveyor in Tayma, and by the soldiers at an army post at Sheikh Humayd. Made an extra effort to reach the very most western point of the Arabian peninsula, and found nothing but an army post there. Said Ma’ Salaama to Saudi Arabia, and entered Jordan at 10:33pm.
Po ranu se nejdrive vracim 120km po stejne ceste, kterou jsem do Al Uly prijel. Znovu zazivam extakticke pocity osameleho jezdce divukrasnou krajinou. Tentokrat si zpivam I can see for miles and miles. Zklamani prichazi s odbocenim na  Tabuk. Uzka, rozbita silnicka s docela provozem. Vedle soubezne buduji silnici novou a zviruji pri tom obrovska mracna prachu. Po dalsich zhruba 120km prijizdim do prvni zastavky me dnesni trasy. Tayma je dalsi z rady saudskych archeologickych klenotu, umne skrytych pred svetem, a ma hodne co nabidnout. Co taky jineho cekat od mista, ktere v jedne dobe (i kdyz jen nakratko) bylo hlavnim mestem babylonske rise.
Nedaleko centra si prohlizim starobylou velikou studnu (18m v prumeru), ktera dodava vodu mestu nepretrzite uz pres 2500 let. Bohuzel ji muzu prohlizet jen spoza plotu. Je ctvrtek, to znamena vikend a to byvaji pamatky a  muzea z nepochopitelnych duvodu zavrene. Coz se vztahuje i na mistni muzeum. U studny se davam do reci s nahodnym kolemjdoucim. Vim, ze tim “riskuju” pozvani minimalne na kavu, ktere se tezko odmita. A skutecne – Bader, jak se onen muz jmenuje, me zve k nemu domu. Nemam prilis casu, ale nechci Badera urazit odmitnutim. Ukazuje se, ze Baderuv dum je hned na rohu vedle studny. Pred vchodem me pozada o obligatni minutku strpeni, aby mel cas dukladne uschovat manzelku pred pripadnymi pohledy cizince. Pak uz me vede do diwanu – spolecenske mistnosti bez nabytku, jen s polstari na sezeni a ovsem uz take s televizi. Pri turecke kave  se dozvidam (Bader mluvi docela slusnou anglictinou), ze vystudoval kolej v Tabuku a pracuje jako zememeric. Pak se rec stoci na rodinne zalezitosti a zjistuju, ze Bader je novopeceny otec. Kdyz projevim zajem, nevaha, zmizi kdesi v nitru domu a za chvilku uz prichazi s trimesicni dcerkou Shaheen na rukou. Shaheen je krasna, sneda holcicka a dokonce se mi povede vyloudit jeji usmev. Bader me zve, abych zustal i na obed. Jenze cas me tlaci a tak co nejzdvorileji odmitam. Jeste delam fotky a beru si e-mail, abych je mohl poslat. Diky Badere za pohostinnost.
Odchazim a na doporuceni Badera fotim jeste starou pevnost kousek od jeho domu. Potom si dovolim vytahnout me fotaky  primo na centralnim namesti, abych si vyfotil zajimave reseny zastreseny suq (trznici). Jsem si vedom rizika postihu a davam saudske policii tak 5 minut. Podcenil jsem je. Jeste nez stacim dofotit, zastavuje u me policejni patrola. Chlapisko vypada zarputile a ani muj pro nej jiste kuriozni pas ho nerozveseli. Situace neni nejlepsi, ale nakonec zafunguje - jako uz tolikrat – jmeno meho sponzora. Uz na to asi i hresim, ale uz davno jsem zjistil, ze spriznenost s Aramcem zvysi duveryhodnost cloveka v ocich mistnich uradu o 100 procent. Jsem propusten, nicmene je mi durazne naznaceno, ze foceni tady je no-no.
Pokracuji dal a nastesti z Taymy na Tabuk uz vede nova, kvalitni silnice. Zbyvajicich 250km do Tabuku tak uplyne jak voda. V jednu chvili vidim na kameni u silnice past se stado cernych koz. Ale co to, jedna z nich neni koza, je to zena v cerne abaje. Pasacka koz? To jsem jeste nevidel (vzdy to byli muzsti). Ale ve stoosmdesatce neni cas overovat detaily. Pred  Tabukem jeste delam fotici pauzu v miste, kde se prejizdeji kopce zasypane pisecnymi dunami. Snazim se pocinat si co nejopatrneji. Tabuk je z velke casti vojenske mesto a byt zde pristizen pri foceni by bylo rikani si o opravdovy prusvih. Do mesta ani nezajizdim a po okruhu (ktery, jak byva zvykem, je marnotratne osazen zeleni) mirim na sever. Asi v pulce cesty k hranici uhybam otre doleva. Do Jordanska chci vstoupit jinym prechodem – na pobrezi Rudeho more. |
