 Predchozi vecer jsem stravil ve spolecnosti Faruqa a jeho pratel, kteri produkovali skvelou tradicni tureckou muziku na nastroje jako saz (neco jako loutna) a tarbucha (bubinek s trubkou). Pozoruhodne bylo, ze kazdy novy prichozi se umel zapojit a neco zahral ci zazpival. Tezko rict, nakolik je zaujeti folklorem vysadou Faruqova okruhu pratel, ci se jedna o bezne rozsirenou kulturni aktivitu.
Dnes s Faruqem delame okruzni jizdu po zajimavostech kolem Goreme. Je jich tolik, ze stihame jen malou cast. Vidime skalni utvary vsech moznych tvaru (kuzel, houba, velbloud,...) a v nich vytesane kostely, pribytky, staje, hrobky, holubniky, atd. Na cast dne se k nam pripojuji Andrew a Susan, starsi par z Australie, kteri jsou na mesicni ceste po Turecku.
V hrncirske dilne se citim jak Onasis, kdyz kupuju suvenyry za petset milionu. Stare liry plati jeste do konce roku, pak uz budou v obehu jen nove, seskrtane o 6 nul.
 Stale pretrvava neskutecne krasne pocasi, ktere mi umoznuje pres den chodit v kratkych rukavech (i kdyz se stavam tercem prekvapenych pohledu lidi navlecenych v bundach). Vubec na pocasi mam uzasne stesti. 20 krasnych slunnych dnu v rade za sebou je v tuto rocni dobu zazrak. Vloni touhle dobou meli v Kappadokii pul metru snehu.
Zitra pozdravim vychod slunce z kose balonu a tim poznavaci cast cesty skonci. Pak uz to bude ciste jen jizda domu. |
