Všechny naše deníky

Kdyz mi v porodnici dali termin vyvolani na dalsi den, v duchu jsem jasala - kdyby se to totiz povedlo, tak bych mela ten nejkrasnejsi darek ke svym 33. narozeninam (puvodne jsem chtela dreveny kriz:-D) Takze 30.7 v 8 hodin rano jsem se hlasila na recepci. Hned mi natocili hodinovy monitor, kde se objevovaly pekne, slibne, pravidelne kopecky (jako ostatne uz nekolik predchozich tydnu). Dr. byla spokojena. Mene spokojena byla ale s nalezem po vysetreni - 2-3 cm, cipek zkraceny o necelych 30% (dle meho gynekologa jsem dva dny predtim byla na 3 cm a cipek zkraceny o 50% - ze bych se zavirala?:-)) Vysvetlila mi, ze mi zavedou prostaglandinovou tabletu a nechaji pusobit. Ty prvni 3 a pul hodiny, ktere jsem musela stravit temer bez hnuti v posteli, byly nekonecne. A to jsem tak klidne mohla byt az 12 hodin. Nebo i dele, jako moje 'spolubydlici', ktera v tu dobu temer dovrsila 24 hodinovy maraton v posteli bez valneho vysledku. No nic, snazila jsem se zrelaxovat, na monitoru se stale objevovaly slibne kopecky, ale kdyz me po 3 a pul hodinach vysetrili, zaznamenali jen mirny pokrok - 3 cm a uz o plnych (ne necelych!) 30% zkraceny cipek. Nicmene dr. usoudila, ze je na case to trosku popohnat a vpravit do me trosku oxytocinu. PA prisly ale za chvili s jinym prekvapenim - pry nejdriv praskneme vodu a uvidi se, jestli se to nastartuje. To jsem brala, precejen lepsi nez zacit rovnou s chemii:-) Na otazku, zda chci epidural, jsem hrdinne odpovedela, ze ted jeste ne, ale pozdeji urcite budu zadonit:-D PA me ovsem upozornila, ze tim, ze je to treti porod, to pak muze byt takovy fofr, ze epidural napichnout nestihnou. Vzpomnela jsem si na oba predchozi porody - u prvniho epi prilis brzo a proces zbrzdil, u druheho jsem se po vysokych davkach oxytocinu svijela tak, ze jsem myslela, ze to nepreziju...a s ohledem na hrozbu mozneho cisare pro nepostupujici porod...jsem se rozhodla, ze si ho radsi pichnout necham. Po zavedeni katetru mi praskli tu slibenou vodu, pripravili oxytocin a cekalo se, co bude. Uz pri prichodu jsem si s radosti vsimla, ze meli na pokoji gymnasticky mic, takze jsem PA pozadala, aby mi ho sundala. Sice ji to mirne prekvapilo, ale ochotne mi ho i nafoukla. Bohuzel na me byl moc maly, takze jsem na nem nakonec zas tak moc nehopsala. Nicmene jsem si vytahla svoje MP3, nasadila sluchatka a jala se 'parit'. Doslova:-) Diky vsem moznym kabelum a hadickam (na jedne ruce infuze, na zadech epidural, na druhe ruce tlakomer a na brise monitor) jsem mohla do okruhu tak dvou metru, takze na chozeni to moc nebylo. Nezbyvalo nic jinyho, nez tancovat:-) Ve tri se vystridala sluzba a nova PA se na nas prisla podivat a predstavit se. Jmenovala se Belen. Zkonstatovala, ze podle ni jsem jeste min 'zrala', nez mi rikali predtim a ze jsem si to tim epiduralem nejspis jeste zpomalila (coz uz jsem tusila). Pripravila me na to, ze to bude trvat jeste peknych par hodin, nez cipek dozraje...ale taky mi rekla, ze jakmile se tak stane, tak to pak bude fofr (no, mela pravdu, holka:-)) Za hodinu, ve 4 odpoledne, jsem na tom byla porad stejne a tak mi pridali oxytocin, zatim minimalni davku. Jakys takys pokrok se dostavil po dalsich 2 hodinach neunavneho tancovani (fakt jsem se ani na chvili nezastavila!:-)). Doslo i na twist, salsu, merengue….a kontrola v 6 ukazala otevreni na 4 cm a z 50% zasla branka. Belen byla spokojena a povzbuzovala me v tanecnim maratonu. Kolegyne vedle uz par hodin 'visela' na 5 cm a 70% a sdelili ji, ze ji daji dalsi sanci do dalsiho vysetreni a pokud se nepohne, tak pujde na cisare. Docela jsem ji obdivovala, ze zkusila rodit KP ve 42. tydnu...v pul osme nas opet prisli zkontrolovat a zatimco spolutrpici byla skutecne poslana pod kudlu, tak mne Belen sdelila radostnych 6 cm a 70% branky pryc! S novym elanem jsem vstala a pokracovala v soukrome disko. Belen mi zdvojnasobila davku oxytocinu a odkvacila se pripravit veci na cisare pro sousedku. Kdyz se za asi 10 minut vratila, uz jsem i pres epidural kontrakce prodychavala a misto tancovani si ulevovala oprenim o zed. Uprostred priprav jsem Belen za chvili vyrusila sdelenim, ze uz citim hlavicku sestupovat mezi nohy. Ta se zdesila:-) a naridila mi, at okamzite vylezu na postel, ze na me koukne. Pritom s humorem poznamenala jak typicke je, ze se vsechno sejde najednou. Dva porodni saly, ktere za normalnich okolnosti stacily na provoz, byly plne a oni nemeli pripraven dalsi. Belen ani nemusela sahat daleko - hlavicka byla skutecne uz temer venku! Naridila mi at lezim a zkusim trochu zatlacit. Pote usoudila, ze bychom to na sal i mohli stihnout. Zrizenci me odvezli behem chvilky a ona mezitm pripravila potrebne nastroje. Na sale se me zeptala v jake pozici chci rodit. To me, vzhledem k predchozim zkusenostem, docela vysokovalo (prijemne, samozrejme:-)). Na dlouhe rozmysleni nebyl cas, nastelovala jsem se do polosedu a zacali jsme tlacit. Kdyz Belen oznamila, ze hlavicka uz je castecne venku, oba jsme hned s Iñakim zacali nacuhovat. Ja ovsem ze sve pozice nic nevidela a tak se Belen natahla po plechovem tacu na instrumenty a bez okolku ho vrazila Iñakimu do ruky, a poslala ho postavit se prede me at ho podrzi jako zrcadlo. Bylo to tak uzasny predstaveni, ze jsem malem zapomnela tlacit! Zmirnily se mi kontrakce a trvalo mi asi ctvrt hodiny, nez se mi hlavicku podarilo vytlacit celou. Bodejt by taky ne, pozdeji se ukazalo, ze hlavicka mela 37,5 cm! Belen mi mezitim pomahala, rucne roztahovala hraz a mazala vazelinou. Ac predtim rekla, ze me strihat nebude, nakonec vzala nuzky a chtela udelat malinkaty nastrih. Diky hlavicce uz se tam ale s nuzkama nedostala a mne se nakonec na dalsi silne zatlaceni konecne povedlo hraz prekonat. Belen okamzite odmotala pupecni snuru, kterou mel Julen kolem krku a zbytek telicka uz vyklouzl jako po masle. Ihned mi ho polozili na prsa a prikryli a zbezne vysetrili. Nechali jsme dotepat pupecnik a po Iñakiho odmitnuti nabidky prestrizeni jej prestrihla Belen. Po chvili vysla placenta a Belen me prohledla. Zvenku ani tuk, ale vevnitr jsem byla potrhana hodne a tak se Belen jala vysivat. Julena po chvili odnesli o kousek dal vysetrit za asistence pysneho tatinka a pote mi ho znovu polozili na prsa a on se poprve prisal. Cely ten zazrak netrval ani pul hodiny a prala bych si ho prozivat znovu a znovu…

Jak u dítěte vypěstovat návyk správného spaní? Při učení dítětě jak správně spát neděláme rozdíl mezi kojencem nebo čtyřletým dítětem. Ve všech případech je zapotřebí: 1. Připravit vnější předměty. Osobně vyberete takové předměty, které budou dělat dítěti společnost po celou noc. - nějakého plyšáčka - dudlíky(pokud je používá) - obrázek s měsíčkem, závěsnou pohybovou hračku, která bude dítěti stále nablízku, ale které se nebude moci dotknout, zkrátka nějaký takový fixační předmět. Výběr hračky záleží na rodičích, fantazii se meze nekladou. 2. Stanovit si časový rozvrh - dítě by mělo být koupáno, krmeno a ukládáno ke spánku vždy přibližně ve stejnou dobu. 3. Duševně se připravit, zaujmout pevný a odhodlaný přístup. a) Návyk k afektivitě. Po koupání a po večeři věnují rodiče 5-10 minut nějaké uvolněné a příjemné činnosti společně s dítětem. Může to být pohádka, povídání, ukolébavka, hra ... Během ní si dáte pusinky, zasmějete se, pomazlíte. Doporučujeme provádět návyk k afektivitě v jiné místnosti, než dítě spí. Zdůrazníme tím, že v dětském pokoji se pak pouze spí. Během těchto minut dají rodiče dítěti najevo, jak moc ho mají rádia že se na něj nezlobí. b) Po ukončení tohoto návyku k afektivitě odnesete dítě do jeho ložnice. Tady na něho budou čekat námi připravené věci - plyšák, hračka, dudlík. Dítě uložíte a když se zvedne, brečí nebo protestuje neztratíte hned nervy. V této fázi již musíte být pevně přesvědčeni o tom, co budete dělat a musíte to dát najevo. Při sebemenší změně vašeho přístupu se bude dítě cítit zmatené. Takže mu na krátkou chvilku dáte ruku, vzápětí se však vzdálíte tak na metr od něj a jeden z vás (matka nebo otec) vysloví nahlas, klidným, sladkým, ale odhodlaným tonem následující větu: ”Miláčku, maminka s tatínkem tě naučí spát samotného. Ode dneška budeš spinkat tady, ve své postýlce, s měsíčkem, tady s tou houpací hračkou a plyšáčkem.” Tento hovor má trvat asi 30s, takže uvedenou litanii za půl minuty zopakujeme 2x-3x. Pravý význam věty spočívá v tom, aby ji ten, kdo ji říká, pronesl odhodlaným tonem v hlase. Klíčem je váš přístup. Dítě bude provádět důmyslné akce, aby vás znejistilo. Může dělat scény, zvracet, brečet ... Dospělý však nezmění ton svého hlasu. Nezačne s dítětem rozmlouvat. Musíte zkrátka oslepnout a ohluchnout. Děti jsou neskutečně vynalézavé a dokáží přijít na takové protestování a vymyšlenosti, že se vám až bude svírat srdce. Po té pronesené litanii odejdete z pokoje. Od této chvíle musíte mít nervy ze železa, nebot první dvě noci naší procedury jsou skutečně tvrdé. Pokud dítě nepřestává plakat a neuklidní se, přesně po jedné minutě vstoupíte do jeho pokoje a uklidníte ho. Vstupujeme do pokoje ne proto, abychom dítě uspali, ale proto, abychom ho mu ukázali, že jsme ho neopustili a že ho učíme spát. Na těchto kratičkých návštěvách nebudete dělat nic jiného, než že zopakujete větu, kterou jsme uvedli. Nebudete ho ani pusinkovat, ani kolébat, podávat mu ruku ... Napoprvé ona věta trvala 30s, napodruhé nebude delší než 10s. Pronesete ji stejně vyrovnaným a klidným tónem. Mějte na paměti, že když do pokoje vstupujete, není to proto, aby dítě zmlklo, nýbrž proto, aby vidělo, že je neopouštíte, že jste neustále u něj a máte ho rádi. Návštěvy budeme opakovat pokaždé, kdy budou zapotřebí. Tato procedura trvá asi 1 týden. Pokud se ovšem nenecháte vyvést z míry a nesklouznete ke svým starým zvykům. První den vstupujeme do místnosti poprvé po minutě, pak po 3-5-5... Druhý den po 2-5-8-8. Třetí den 3-7-11, čtvrtý 4-9-14, pátý 5-11-17, šestý 6-13-20, sedmý a případně všechny další, než umí spát samo 7-15-23. Rozvrh možno přizpůsobit, je třeba zachovat rostoucí tendenci nánštěv a jednotlivých dní. Až se tedy znovu rozpláče, zopakujte onu uklidnující větu a nehledte na to, kolikátá bije, dvanáctá půlnoční nabo pátá ranní.