| MeddyM |
 |
(31.1.2010 21:22:38)
Zdravím diskutující,
asi to bude někomu připadat divný, ale já fakt nevím. Pořád jako čekám, jestli "uhodí blesk" a já začnu najednou chtít dítě, ale pořád nic  .
Je mi 26, s přítelem jsem 9 let, máme kde bydlet, oba máme práci, přijmy taky solidní, já končím VŠ, začínáme plánovat svatbu. Zajímalo by mě, jestli se u vás dostavil ten pocit, jako JO, teď to vím, že chci mimi, nebo prostě nad tím nepřemýšlet a jednoho krásného dne vysadit HA ?
Vím, že do budoucnoa děti určitě chci, mám k nim hezký vztah, jen prostě nevím, kdy se začít pokoušet. Nerada bych pak něco prošvihla, mám okolo sebe pár lidí, kteří se snaží a nejde to, nebo osamnělých žen okolo 40, který se rozvedly a litujou, že si nepořídily mimi dřív kvůli kariéře a teď zase nemají s kým. Dík za názory
|
| Hilly. |
|
(31.1.2010 21:30:57)
Meddy, já v podstatě začala chtít dítě kvůli tomu, protože se to v práci nijak neposunovalo, nic nového jsem se už neučila, najednou nebyla žádná perspektiva na sobě makat. Nadřízení se ke mně chovali pořád jako k potenciální rodičce a aji se na to dost vymlouvali, když se jim to hodilo. Tak jsem se naštvala, v tu chvíi jsem věděla, že je ta pravá chvíle dělat NĚCO SMYSLUPLNÉHO, což v práci nehrozilo.Tolik jsem se už nehlídala a vyšlo to hned napoprvé.
|
| Dana | •
|
(23.2.2011 7:15:49)
a co přítel nebo manžel? ten souhlasil je to přece rozhodnutí obou a ne že já se rozhodnu, že mě to v práci nebaví a ehjle ono to vyšlo 
|
|
|
| Zuuuza | 
|
(31.1.2010 21:31:13)
MeddyM, tak pokud vše klape, zázemí budujete/máte a cítíte oba, že chcete spolu kráčet životem, tak asi bych tomu nechala volný průběh. U mě to bylo tak, že když jsme se s manželem dali dohromady, tak jsem věděla, že s ním chci žít a mít děti. Vyřešili jsem si bydlení, svatbu, vysadila jsem HA a po pár měsících jsme se začali snažit "naostro". Ale spíš jsem na to šla asi hlavou, ne nějakým pocitem, že teď.. Prostě jsme věděli, že děti chceme a nebylo na co čekat. Prvního syna jsem porodila v 28 letech.
|
|
| Pavlína + Háňa 5/07 | 
|
(31.1.2010 21:33:49)
MeddyM u mě to přišlo s plánováním svatby. Zamluvili jsme si termín, vysadila jsem HA a na svatební hostině ukázala první "fotku" naší princezny.
|
|
| jjenny+Jeníček 02/2008+Filípek | 
|
(31.1.2010 21:37:10)
Já jsem také pořád čekala na ten správný čas, kdy to teda jako "bude to ono" kdy to budu cítit, "tak a teď chci mimi" , bydlení jsme vyřešili, svatbu naplánovali a pořád jsem to nijak necítila, je teda fakt, že v práci mi to sice bavilo, ale šéfové se chovali  .
Mimi jsme vždycky oba chtěli a parner pořád že už a já že až za dva roky atd 
Tak prostě asi měsíc po svatbě jsme si řekli, že to zkusíme a ono to hned vyšlo takže u nás tak a teď se nějak nemůžu přemluvit do druhé, přestože první je zlatíčko s ďáblíkem v těle 
|
| jjenny+Jeníček 02/2008+Filípek |
|
(31.1.2010 21:37:59)
ještě jsem se bavila s kamarádkama jestli měli nějaké hnutí, nebo jak to pocítili, ale měli to tak nějak podobně jako já
|
|
|
| Šešule | 
|
(31.1.2010 21:51:16)
Nikdy mě nebavilo hlídat cizí děti, mimina mi nepřišla roztomilá a v podstatě o sobě nemůžu říct, že "mám ráda děti". Ale pak to přišlo: Začala jsem koukat do kočárků, ženským na břicha, zdálo se mi, že jsem těhotná. U mě to bylo něco jako biologická potřeba, volání přírody, nebo co
|
| Šešule |
|
(31.1.2010 21:52:16)
Když jsem měla syna, bylo mi 23. Doufám, že se brzy rozmnožíme zas
|
|
|
| sojka+07+09 | 
|
(31.1.2010 22:10:46)
pocítila jsem chuť mít dítě jako velmi intenzivní touhu, která nesnesla odkladu asi v 27 letech. Ochotně jsem vysadila i antihistaminika a kortikoidy a dostala se tak do zdravotních komplikací, ale za ty dvě mimča to stálo. To se racionálně nedostaví, je to taková šílená touha.
|
|
| Markéta, kluci 8 a 1 | •
|
(31.1.2010 22:36:14)
Pokud jde o mě, žádný blesk neuhodil. Prostě už mě to začalo šíleně štvát v práci (ne kvůli šéfům, jako jiné tady, ale prostě už jí bylo hodně dlouho hodně moc a stresující). S manželem jsme v té době byli jedenáct let, tři roky po svatbě. A bylo mi 30. Pak nadšení z miminka, z batolete, z kluka. A touha po druhém se dostavila, když mi bylo 37. Touha po třetím se dostavila okamžitě po narození druhého, ale mám smůlu, můj muž už nechce a já vlastně teď hned taky ne, jenže už je mi čtyřicet a za dva roky už bude pozdě.
|
| Svitka + 06/2011 + 10/2016 | 
|
(31.1.2010 22:50:47)
Markéto, máš můj obdiv, mojí BABIČCE bylo 36 když jsem se narodila Když se teď zeptám mojí 42leté maminky, jestli by chtěla ještě mimi, tak skáče hrůzou z okna  Tvrdí, že by na to neměla nervy. Takže jestli máš, tak jsi vážně dobrá, pokud nemáš zdravotní problémy, tak bych manžela přemlouvala... Za 2 roky už bude vážně pozdě.
|
| Marketa, kluci 8 a1 | •
|
(31.1.2010 23:09:51)
Hele, já myslím, že maminka se spíše děsí toho, že by znovu zažila pubertu, čehož jsem zatím byla ušetřena, i když starší začíná pomalu vystrkovat růžky. Celkem dost mých kamarádek má děti relativně krátce před čtyřicítkou. Některé druhé, jiné třetí, pár i první. Zdravá jsem jak řípa, ale je fakt, že miminko si k našemu malému vzteklému náročnému ďáblovi teď dokážu představit dost těžko, nemluvě o tom, že pak už bych asi ani ten částečný úvazek, který mám, nestíhala, a přiznám se, že by mi to chybělo. Právě by se mi to líbilo tak za dva roky, ale to už je fakt moc. A manžel vypadá dost zadřeně, on je se svým mužstvem spokojen.
A uznej, ze babicka v 36 je raritni. Jeste raritnejsi to ma moje tchyne, ktera se v 37 stala matkou meho muze, a zaroven babickou, protoze jeji nejstarsi dcera porodila sve prvni dite. Takze ja mam uzasneho sexy synovce, ktery je o dva roky starsi nez ja.
|
| Svitka + 06/2011 + 10/2016 |
|
(31.1.2010 23:12:08)
Tak to totální mazec!!! A já jsem si myslela, že je u nás zmatek, když moje sestřenice bude asi o rok starší než moje dítko 
|
|
| Jaana2 | 
|
(1.2.2010 7:53:23)
Markéto ty ženy, které už mají děti velké a zeptáš se jich , jestli by chtěly další mimino neodmítají kvůli pubertě, ale právě kvůli starosti o to malé dítě. To teprv poznáš, teď ti to nepřijde, protože jsi v kolotoči s malochy. Ale puberťák, ať je jakýkoliv, tak už s ním v podstatě není žádná práce. Kdežto miminu se musíš věnovat minimálně dalších deset let . A na to už většinou takové ženy nemají energii.
|
|
|
|
|
| Hrochy | 
|
(31.1.2010 22:41:58)
Já jsem taky nějakou šílenou touhu po dítěti nepocítila, děti mi byly vždycky sympatické, ale tak spíš teoreticky, široko daleko jsem se v příbuzenstvu s malým dítětem nepotkala.Když jsem otěhotněla (stalo se to pro mě překvapivě dost rychle), taky jsem si řešila, jestli ten krok nebyl příliš racionální - tak teď má v kariéře pár let okýnko na dítě , tak jdem do toho - a jestli jsem na něj vlastně emocionálně připravená (dokonce jsem to i jednou obrečela, že už nemůžu čas vrátit zpátky a rozhodovat se znovu a odpovědněji). Teď mi ty strachy přijdou úsměvné Je to jak skok z výšky do vody, když se jednou člověk odhodlá, nadechne a skočí - tak už letí, vrátit se nemůže - prostě hoděj Tě do vody a plav Dneska cítím každou buňkou těla, že to bylo jedno z nejlepších rozhodnutí v mým životě. A druhý dítě chci racionálně i emocionálně
|
|
| Kohnova | •
|
(31.1.2010 22:59:05)
Vysad prasky a uvidis. Nekdy tohle delaji, zvlast kdyz je uziva mlada bezdetna zenska a dlouho.
Jestli mas dobreho chlapa (urcite) a vis, ze deti chces, moc se v tom nerypej a nech to prirode. Doopravdy neni na prichod ditete clovek pripraveny nikdy, ikdyz je to treba treti nebo ctvrte.
Tvoje situace je rub jinak urcite dobre veci, planovaneho rodicovstvi.
Myslim ze nejhorsi sluzbu sama sobe udelas, kdyz budes sama sebe donekonecna ananlyzovat, jestli mas uz tu spravnou touhu - jak by ta toha vlastne mela vypadat presne? Ze uz na nic jineho nemyslis? Podivej se na zenske, kterym se to stalo, jsou z toho zoufale..
Veci, pokud jim clovek nebrani, maji samy tendenci mit urcity rad, je lepsi ho prijmout, nez cekat na telenovelova hnuti mysli, aspon moje zkusenost .
|
| MarkétaP + 4 dcerky | 
|
(31.1.2010 23:06:23)
Kohnová, to je dost dobrý postřeh, že HA může maskovat i takové věci jako touha po dítěti. Ono se vlastně není čemu divit, když funguje jako simulace raného těhotenství.
|
|
|
| espr | 
|
(31.1.2010 23:02:30)
Moc ráda bych pocítila tu šílenoutouhu být těhotná a staaašně moc chtít mimi...bohužel...s manželem jsem se poznala cca ve 20 , vystudovali jsme VS, postavili dům, kariéra, svatba...děti mi nic neříkali, do kočárků jsem nahlížela a nuňala pouze ze společenského taktu ....ve 33 letech už se to nedalo odkládat a musela jsem do toho jít rozumem....pozitivní test jsem obrečela jak nezletilá holka......těhotenství ale v poho - své bříško jsem měla ráda a ted mám 11 měsíčního kloučka...zlatíčko a kdyby to šlo tak mám dětí 10 a všechny děti jsou tááák roztomilé a i ti oškliví a uslintaní jsou táááák hezcí
Já jsem "správný čas na mimi" nepoznala...kdyby šel vrátit čas měla bych mimčo kolem 28 roku...bohužel se na mě příroda s mateřským pudem vykašlala
|
| Jeny | •
|
(1.2.2010 9:18:34)
Pises to presne tak jak to citim ja! Proste ta touha nebyla,bylo to rozumove rozhodnuti ktereho rozhodne nelitujeme:-D a beha mi tu 23m klucik,ktery je nejkrasnejsi na svete:-D
|
|
|
| Kač. ♀ + ♂ | 
|
(31.1.2010 23:19:30)
JO to máš těžký....
Na mě pocit přišel tak nějak kolem 23, spíš že do té doby mi to přišlo nepředstavitelné a najednou jsem si to dovedla představit...ale dlaších několik let jsem, čekal ana ten blesk. No blesk přišle ale mimi ne a ne psychika je sv..ě.
Dneska mám 3 rarášky první v 30 a druhého v 33 letech.
A dnes když je mám tak lituju toho čekání na ten blesk..ztráta času. Ale je fakt že si k tomu člověk musí dojít sám a po svém.
Polde mého pokud máš kde bydle práci potencionálního tatínka... tak hurá na to
Kač.
|
| 10.3zlatoVLKáska12 | 
|
(31.1.2010 23:22:16)
Souhlasím beze zbytku 
|
| jancaja+♂06/10 | 
|
(1.2.2010 7:08:32)
u mě se taky blesk nekonal. Věděla jsem, že můj partner se mi líbí jako otec mých dětí, naplánovali jsme svatbu a po svatbě vysadili HA. Nebýt mi ale 35, ještě bych klidně pár let počkala..
|
|
|
|
| caira (Vojta1/03,Mates11/04) | 
|
(1.2.2010 7:52:53)
U nas taky zadny blesk
Vdavala sem se v 26 za klua, se kterym sem chodila 10let.
Po dvou letech prvni dite. Chtela jsem po vysoke tri roky praxe, dodelavali jsme barak. Dite jsme poridili, kdyz uz nam nic jineho nechybelo. Dneska bych klidne jeste rok pockala..
|
| Sabrina | •
|
(1.2.2010 10:20:42)
Ahojky, nelze říct kdy je ten správný čas, ale u tebe to vypadá, že už nastal...
S manžou jsme byli 12let, najednou sme žili stereotypně, přestaly mne bavit dýchánky u vínečka, tak jsme na nový rok 2008 vyhodili antiko a vyšlo to po 3měs, než se malá narodila bylo mi 30.
A kdybych pořád čekala až budem mít to a to, tak bych asi zůstala bezdětná do smrti. Ale když nad tím ted přemýšlím, v tvým věku sem neměla myšlenky na mimčo, ale od 28let sem se tím zaobírala, ale vždy sem si našla výmluvu- nejsem připravená, chci si užívat života, ještě musím zvládnout tohle......a nic mi neříkalo, když sem viděla těhotné ani mimísky, jen jsem si řekla jéééé to je roztomilý a stačilo mi to....A co jsme se pokoušeli, byla jsem mimo z těhotných a z miminek. A ted vím, že žijeme plnohodnotný život a rozhodně není stereotypný.
Tak držím palečky hupsnout do toho.
|
|
|
| X E N A | 
|
(1.2.2010 12:32:24)
na mě to přišlo až ve 33 a myslím, že to bylo akorát.
|
|
| Epepe | 
|
(1.2.2010 14:17:43)
Za sebe ti neporadím, já toužila po dítěti od 15, ale manžel k tomu přistoupil takto:
na můj dotaz, zda se cítí připravený, odpověděl, že nepředpokládá, že se jednoho krásného dne ráno vzbudí a řekne: ták a jsem připravený. Prostě tenhle pocit se nikdy nedostaví, takže kam on dohlídne, je právě teď nejlépe připravený na dítě, jak může být.
(Samozřejmě když jsou splněny určité předpoklady jako věk, zaměstnání, bydlení, ale ani to není podmínkou).
|
| MeddyM |
|
(1.2.2010 14:32:26)
Díky za názory.
Taky jsem přemýšlela, že do toho půjdu asi spíš rozumově. Ono taky kdo-ví, kdy se to povede a jestli vůbec. Beru HA skoro 10 let, tak možná po té svatbě zkusit vysadit. Někde jsem četla, že se pak uvolní víc vajíček a je větší šance, ale třeba je to blbost. Nevím proč, ale tak nějak předpokládám, že se stejně hned nezadaří, mám kolem sebe spoustu lidí, kterým to nejde delší dobu, tak to asi na mě taky působí. Ale možná je dobrý to zkoušet, tak jako dokud je mi to "částečně" šumák, než se pak nervovat v pozdějším věku, že musím TEĎ, jinak už to potom nepůjde, protože budu starší.
Akorát nevím, co rodiče, teda spíš mamka, té není ještě 50 a na babičku se tedy ještě rozhodně necítí .
|
| Zdenka_ | 
|
(1.2.2010 16:10:55)
Jestli na to chceš jít hodně s rozumem, tak bych možná uvažovala po škole ještě 1-2 roky praxe (čili tak po půl roce v práci to začít zkoušet). Ono pak po třicítce bez praxe zato se dvěma malýma dětma shánět práci není nic moc.
Jinak podle slov mojí doktorky je to po vysazení po dlouhém braní HA spíš opačné a tak jsem to měla i já. Tělo si zvykne nic nedělat a v tom nicnedělání pokračuje Já jsem k doktorce moc nespěchala, bylo mi jasné, že těhotná nejsem, takže vyvolávaná MS po 11 týdnech. Přitom jsem buď těsně před nebo těsně po téhle slabé MS otěhotněla, od začátku všechny ultrazvuky ukazovaly o 2 týdny víc než by odpovídalo
|
| MeddyM |
|
(1.2.2010 16:46:13)
Já právě při škole pracuju, předtím to bylo jen tak brigádně, i když v oboru, teďka asi 3/4 roku na plnej úvazek, takže praxe by snad byla nějaká i po případný mateřský dovolený.
Je to takový zvláštní, protože spousta holek mluví o "úderu blesku" a náhlý neutišitelný touze po miminku a u mě nic, i když děti mám ráda a i miminka si ráda chovám, ale nějak si neumím představit, že bych taky takový měla. I když v budoucnu určitě... Ach jo, kde se schovávají moje mateřský pudy, sakriš ? 
|
|
|
|
|
| Andrýsek1 + 2 | 
|
(1.2.2010 16:23:43)
na mě to přišlo ve 27 letech, ale nebyl ten správný partner, který by to cítil podobně. Ve 32 zase byl partner, který to cítil podobně, ale nešlo nám to, já se zablokovala psychicky, museli jsme najít pomoc v CAr a těsně před 34 narozeninami se nám zadařilo a dnes máme dceru tříměsíční, bude mi 35 a rozhodně chci pro dceru brášku nebo ségru, ráda bych to stihla do čtyřiceti, tak uvidíme. Do 27 let jsem v podstatě děti nechtěla.
|
|
| sextánka | 
|
(1.2.2010 16:51:34)
Ahoj, tak u mě to bylo tak, že když jsem šla na VŠ, tak jsem děti neplánovala vůbec.
Po VŠ jsem děti někdy chtěla, ale fakt až někdy... Dokonce když už jsem chodila s mým manželem a měla jeden cyklus zpoždění, tajně jsem brečela, že ještě miminko nechci. Bylo mi 26 let. Do roka přišel ten "blesk" a já už nechtěla nic jiného než dítě.
Takže já bych vyloženě rozumem nic netlačila, jsi ještě mladá, třeba u tebe taky "uhodí"
|
| MeddyM |
|
(5.2.2010 11:24:14)
Díky za názory. Tak jsem to doma nadnesla, jako že bychom v půli nebo ke konci roku mohli naplánovat nějakou tu veselku a pak třeba někam odjet, začít se "nebránit" miminku (příteli je 36 a on podle mýho na děti už zralej snad je).
Stejně předpokládám, že to nepůjde hned, protože u nás byly v rodině v minulosti problémy s početím... ale těžko říct. Akorát obdivuju ty ženy, které chtějí miminko, vysadí HA a NEMYSLÍ na to, že mimi chtějí... tj. nestresují se tím. Jak to dělají? Podle mýho, když člověk vysadí HA, jak na to mimi nemá myslet ?
|
|
|
| Lavina | •
|
(2.2.2010 9:29:42)
Pokud víš, že děti chceš a tvůj partner je ten, kdo by měl a chce být otcem, začni s tím hned. Je ti 26, existenci máš vyřešenou a nikdo neví, jak dlouho může trvat snažení...
|
|
| Chayele |
|
(29.11.2010 15:11:21)
No já jssem po škole půl roku, vdaná rok. Praxi jsem si odbyla při škole (4 roky na částečný úvazek), takže jdu do toho. Prostě jsem už delší dobu tak nějak přemýšlela nad dětmi, alezhruba tak po půl roce mi došlo, že bych dítě fakt chtěla. Je mi teď 23. S financema to není nijak valné, ale i kdyby bylo, tak se to může vždycky podělat, člověk dneska nemá žádnou jistotu, navíc malé mimčo, pokud je kolejné a na látkových plínkách snad nestojí tolik, aby se to nedalo zvládnout (pokud teda člověk nechce všecko nové a super hyper moderní), stačí trochu počítat.
|
|
|
V její náručí
Řípská pouťLitoměřice 
Mezinárodní den tancePraha 1 
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověkuOlomouc 
Mamuti na TočníkuBeroun 
Westernová hernaPlzeň-město 
Řípská pouť
Mezinárodní den tance
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověku
Mamuti na Točníku
Westernová herna
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)