| Hilly. |
 |
(1.3.2010 10:28:42)
Jak vychováváte své děti tak kolem dvou let věku? Nejsem si jistá, zda své dítě vůbec vychovávám. Budou mu dva a když mu dám jídlo, tak mu dám lžičku ať se nějak nají(krmené být nechce), občas nabere lžící, občas rukou. Někdy jídlo rozmatle po stolečku(když už mu nechutná). Když ho neuhlídám a namaluje něco na zeď, tak mu řeknu, že to nesmí(moc dobře ví, že to nesmí).Nechám ho po bytě šplhat všude možně po výškách, občas kouknu zda je to nějak nebezpečné a podle toho zakročím.
Venku jsem přísná tak akorát na to, když vběhne, nebo chce vběhnout do silnice, to na něj hodně zvýším hlas, pevně chňapnu a dám mimo silnici.(párkrát jsem i decentně plácla)
Někdy pozoruji jak se chovají jiní rodiče(někdy i naši prarodiče) k podobně starým dětem a je to samé "to nesmíš", "pozor spadneš","slez dolů", "jez lžící", "jez po jednom"..následuje plácání přes ručičky, nadávání pokud si třeba dají do pusy více jídla a vyplivnou..prostě permanentní drezura(trošku mi to připomíná krotitele v cirkuse)
Zatím mi přišlo, že z tohoto nadávání tyto děti nejsou nějak extra moudré, zvláště pokud je to nonstop celý den...navíc bych byla asi hodně otrávená se vlastně permanentně na dítě zlobit a peskovat ho.
Dobře si pamatuji jednu asi padesátiletou paní, jak mi v restauraci nadávala, že mé 1,5 leté dítě dělá bordel(bylo tiše, jen si občas periodicky ťukalo lžičkou do stolečku), lžičku jsem mu sice hned sebrala, jen mi utkvělo v hlavě, jak mě upozorňovala, že její děti byly v tomhle věku vychované a rozhodně nezlobily.Je to vůbec možné?
Knížek mám o výchově načteno dost, ale v kontaktu s realitou jaksi tápu...
Jak vychovávate vy? Myslíte, že dělám chybu, když jaksi čekám, až na určité věci bude mít více rozumu a budu mu to moct vysvětlit?
|
| DENISA |
|
(1.3.2010 10:32:08)
Prosim te, neres, neprepinej. Dvouletak vychovavat snad ani nejde. Jasne, snazime se o to vsichni, ale je to takova marna snaha. Kor kdyz uz jde do obdobi vzdoru. Jedna pani povidala, na to taky nedbej, snaz se to proste prezit, oni z toho vyrostou (na chvilku, pak prijde puberta a budes rada vzpominat na pomalovane zdi).
|
| zerat | 
|
(1.3.2010 10:46:23)
Cože??? Nejde???  Podle mě hranice se rozhodně od tohoto věku teda vymezují!! Dcera má čerstvě 2 roky a teda už sama ví, že když u jídla dělá blbosti, tak je od něj odnesena do postele a jde spát... příp. se vrátí a hezky si papání dojí.
Stejně tak si nás zkouší ochočit na nejrůznější činnosti spojené třeba s usínáním a je jen na nás jestli na ně přistoupíme a nebo nepřistoupíme a i tím jí vymezujeme hranice...
Venku když jde, nebo dělá, co se nemá, tak ji upozorním, že tak ne. Příp. počítám do tří a ona už při dvou většinou jde... Když nejde, tak dostane lupnutí přes plínu a nebo jde prostě do kočárku.
Malování- maluje se u stolu na papíry, které ví moc dobře, kde jsou a stejně tak tam leží krabička s voskovkami - zatím ji ani nenapadlo možná díky tomu malovat po stěnách  Kdyby ji to napadlo a nezabíralo-li by upozornění, že se to nemá, tak jí klidně dám přes ručičku a prostě pastelky bych schovala a dávala je jen u stolu a dohlížela na to, co u toho stolu dělá...
Říkat, že nejde dítě okolo dvou let vychovávat mi přijde hloupost, vždyť dítě v tomhle věku už si začíná uvědomovat svoji osobnost sa začíná zkoušet - vztekání, lehání na zem... a přijde mi, že když vidí odezvu, tak pokračuje kam až mu bude dopolený zajít
|
| DENISA |
|
(1.3.2010 10:49:58)
Ale ja preci pisu, ze se o to vsichni snazime. Samozrejme vim, ze se vychovavat museji. Ale vidim, ze to vetsinou nema zadny ucinek. Vcera se valel na chodiku, dostal na zadek, bylo mu to radne vysvetleno a dneska - hadej, jestli se zase valel. To samozrejme neznamena, ze to vzdam a prestanu ho vychovavat a nastavovat hranice. Jenom jsem chtela autorce rici, ze z toho nema byt tak na prasky.
|
| Hilly. |
|
(1.3.2010 10:57:35)
Deniso, no právě, ony to dělají pořád dokola. Někdy mi přijde, že si tím vynucují pozornost. Takové plácnutí účinek moc nemá, protože je přece žádná neplácneme tak(když už), aby to opravdu bolelo...tudíž skoro neplácám.
Když telefonuju a nevšímám si jí, tak vyleze na jedno místo, kde moc dobře ví, že nesmí a volá na mě "mami kókej".
|
| MarkétaP + 4 dcerky | 
|
(1.3.2010 11:00:29)
No jasně, nejsou hloupé, vždycky nejvíc matce uškodí, když si jich nevšímá - ale to je jaksi náš problém, ne jejich. Stydím se, mám-li je trestat za vlastní selhání ...
|
| DENISA |
|
(1.3.2010 11:39:21)
Mas pocit, ze to, ze si jich chvili nevsimas je tvoje osobni selhani?
|
| MarkétaP + 4 dcerky |
|
(1.3.2010 11:50:19)
Ne, to ne. Ale pokud si jich nevšímám delší dobu (třeba zrovna sedím u počítače) a ony udělají něco, co je pro ně super hra a pro mě fůra práce navíc, je to můj problém a ne jejich, měla jsem na ně dohlédnout.
|
| Firsty+Matouš07/06+Šimon01/08 | 
|
(1.3.2010 15:23:32)
díky, tohle jsem potřebovala slyšet
|
|
|
|
|
|
|
| Hilly. |
|
(1.3.2010 10:53:35)
Zerat, k tomu kreslení..tak to já jí taky vždycky seberu pastelky, když ji nachytám, řeknu ne, a příště to udělá zase.
Když maluje, tak nad ní teda nestojím, dělám většinou něco jiného, tudíž se ta příležitost naskytne raz dva..
|
|
| MarkétaP + 4 dcerky |
|
(1.3.2010 10:57:13)
Zerat, ale jo, hranice ukazovat je dobré, ale ono to ne vždycky jde tak hladce a někdy je to zbytečně brzy; to ale člověk vidí až časem. Já nechával děti jíst jak chtěly poměrně dlouho, ve třech letech čuňata, v pěti letech jí způsobně příborem, fakt se nic nikomu nestalo, že jsem to nehrotila dřív. Malování po stěnách - nejstarší začala malovat až někdy okolo čtyř let, tajně, vzala si tužku do postele a v noci si tam namalovala princeznu, aby ji hlídala. prostřední s tím zatím nezačala - a nejmladší to sice u někoho nevidí, ale co chvíli najdu někde pomalovanou zeď, a co s tím udělám - pokud ji u toho nechytnu, stejně nemá smysl ji cepovat, nepochopí to, tak holt vymalujeje, však jsme kvůli tomu nechali hernu bílou ... pomaluiji to přechází samo, bez většího stresu.
|
| Hilly. |
|
(1.3.2010 11:00:37)
Markéto, tak to si mě uklidnila. Já taky doufám, že se to časem bude zlepšovat, až začne víc chápat(i chápat důsledky svého jednání). Když třeba něco rozlije, tak jí řeknu, že to se nedělá a dám jí hadýrek ať to utře...(mám ale podezření, že ji to baví)
|
| MarkétaP + 4 dcerky |
|
(1.3.2010 11:09:32)
Hilly, neříkám, že se to nedělá, protože já taky kolikrát něco vyleju. Prostě dostane hadr a utře, dělají to tak všechny moje děti. Teda jediná výjimka je, když vylévá schválně :) To připomenu, že pití nevylíváme a místo ředěného džusu dám jen vodu. Víceméně vychovávám hlavně ukazováním toho, jak řešit následky svých činů - onehdá jsem nechala starší holky už i zametat střepy, vyprávěvjí o tom dodnes :)
|
|
|
|
| briliantacek+2(07,10) | 
|
(1.3.2010 11:10:03)
Více méně s tebou souhlasím. Když byli malé dva roky, taky jsem byla zoufalá, ale nai nevím jak.Prostě třeba proto, že jsem nechtěla třikrát denně vytírat podlahu, nebo proto, že jsem nechtěla prát každou chvilku upatlané oblečení, jsem jí prostě nedovolila aby se hraba v jídle rukou. Malovat na zeď jí zatím nikdy nenapadlo, tak nemůžu posoudit, jestli je to výchovou, nebo dcerkou samotnou. Měli jsme několikrát pomalovaný nábytek, ale vždycky jsem jí vyhubovala, že se to nedělá, malá se urazila a po pár pokusech to vzdala a nechala toho. A venku? Musí chodit pořád za ruku. Nevěžím jí, že by mi neskočila pod první auto, nebo by se zastavila na konci ulice a dál nešla. S tím stále bojujeme. Taky se mi někdy stane, že s senou praští na ulici a vzteká se, ale nepolevím. nemůže dostat vždy co chce. SIce je to někdy ostuda, protože když vaše dítě takhle zlobí, tak se všechny okolo stojící maminky chovají, jako kdyby jejich dítě bylo dokonalé a nikdy nezlobilo ... Ale hranice se prostě musí dělat od malička. Když bude od první hcívle vědět, že se něco nemá, tak to bude prostě vědět. Ale ve třech letech bude pozdě ho učit, že něco nejde, když doteď to šlo...
|
| MarkétaP + 4 dcerky |
|
(1.3.2010 11:13:22)
Briliantacku, mám děti tři, u první jsem byla takhle důsledná, někdy zoufalá, v konfliktech, stejně to nestálo za to. U druhé jsem se konfliktům naučila předcházet nebo důstojně vycouvat, bylo to o mnoho lepší a výdledek stejný, zato ve výrazně větším klidu :)
|
|
| Zd a tři |
|
(1.3.2010 11:34:57)
Ahoj,
vetsimu budou dva v dubnu, ale jsem z nej lehce silena uz delsi dobu. Mam totiz pocit, ze skoro vsechno, co vymysli, tak je za hranici tech zakladnich pravidel, tj. na zakazani. Predchazet se tomu da jen tim, ze s nim budu non stop a budu vymejslet porad nahradni aktivitu, coz vzhledem k tomu, ze mam mesicni mimino moc nejde. Ted zrovna nejvic jedestarat se o mimino, coz ovsem casto obsahuje pichani do ociccek, hazeni mu do postylky/sedacky jakykoliv predmet, pokus o pomazleni s lehnutim si na nej... Kdyz dam mimino na nedostupny misto, tak zase k nemu splha, jak se da... A tak. vysvetleni se smeje, po placnuti se urazi a vzteka se, kouse, snazi se mlatit... atak. Ale pak si nekolik hodin hraje a je vlastne uzasnej....
A ja vubec nevim, jak to ustat.
|
|
|
| Federika | 
|
(1.3.2010 11:28:41)
Zerta,
moje dcera nemá záchvaty, usíná hned a sama , nemodrá, je hodná, ale řeba čmárá, všude, kdybych se na hlavu stavěla... Zakreje to rukou, když se blížím akřičí "papíííky,papííííky!!!-dobře ví,že má psát jen na papírky , ale holt je to silnější než ona... D+lal mi to i mladší syn, tak prstě za čas vymalujeme..Dneska už to nedělá,tak snad malá taky přestae...
|
| Staronová.luc | 
|
(1.3.2010 11:33:56)
Fed, třeba na zeď se u nás čmárat nesmělo, ani jeden si to nedovolil (mám 3). Ale každý to má nastavené jinak. Pokude tě to nevadí tak ať si čmárá 
|
| Federika |
|
(1.3.2010 11:38:56)
Meegy, podle mě nemáš pravdu...Ten nejstarší, na toho zákaz platil, na ty dva mladší ne, prostě čmárání bylo něco,co je fascinovalo, neplatil žádnej zákaz, žádný bububu a musela bych je asi zabít,aby to nedělaly...
Jedině důsledně zabavit všechno, co malovalo a sice na roky...Ale pak by si našli třeba něco jinýho, špinavým pstem se třeba taky dobře maluje, hřebíkem,kamínkem....
|
| Staronová.luc |
|
(1.3.2010 11:43:09)
Fed, asi máš pravdu, každý dítě je jiný, u nás stačilo na pár dní zabavit pastelky a tužky a vrátit z hrozbou že ještě jednou, už je nedostane.
|
| Federika |
|
(1.3.2010 11:59:37)
Meegy, já vím, šlo by to nějak...Zabavila bych, nedala a pak jedině pod kontrolou...Ale můj pětiletej má tužky všude pořád jen maluje..Te´d už teda fakt jen na papírA já bych musela bejt jako dráb, na to nemám, taky vím,že to přejde a prostě už mě nějaká počmáraná zeď nevytočí, ona je jinak fakt hodná, jen ty tužky ji fascinujou..
A já jsem trochu s tou výchovou polevila, trvám fakt na zásadních věcech, zkušenost mi fakt ukázala, že se ten vliv výchovy trochu přeceňuje, spousta věcích je daných, je na mě ,abychpostupně třídila a ukazovala, co je fakt důležitý, co by bylo dobrý, ale na čem svět zas nestojí a tak..
A vzhledem k tomu, že i moje první hyperaktivní dítě, dřív naprosto neudatelný je nadále i s osttaníma mým adětma všude zváno a oblíbeno, tak si zas nemyslím,že dělám nějakou chybu..Zrovn ateď si ho vzala kamarádka na tejden do Alp, spolku se svým dítětem, sama mi to nabídla..Mladšího zas zvou na všechny narozeniny, asi by to nedělali, kdyby to s ním bylo tak děsný A ve 4 by přitom na tý trampolíně skočili někomu na hlavu oba, lego jedním šmahem rozbourat by taky dokázali...
|
|
|
| MarkétaP + 4 dcerky |
|
(1.3.2010 11:49:04)
Fed, přesně tak. Meegy, když zabavím pastelky, budou řvat starší děti; uklidit je výš nepomůže, malá si tam přistrčí židli a vezme si je. Prostě čekám, až z toho vyroste a pochopí to. Taky si cumlá palec, ví, že nemá, kduyž upozornám, vyndá (nebo naschvál ho tam strčí s potutelným úsměvem). Co s tím nadělám? Nic. Schovat a vrátit, až toho nechá, jí ho nemůžu :) Tož holt musím počkat, až z toho bude mít rozum a dokáže to ovládnout vůlí, no.
|
|
| Zd a tři |
|
(1.3.2010 11:49:24)
U nekterych deti fakt neplati nic... Mozna uvazat za nohu a to se zase vztekaji..
|
|
|
|
|
| Jana + 4 | 
|
(1.3.2010 14:14:07)
Zerat, buď vděčná za poddajné dítě. Myslím, že už v tomhle věku je třeba určitá důslednost, ale tak jak to popisuješ u své dcery, to opravdu všude nefunguje. Sama dávám hranice raději v méně situacích, a pak je se snažím je důsledně dodržet. Trošku mě zarazilo, jestli jako trest používáš spaní? Možná jsem to špatně pochopila.
|
|
|
|
| Balbína | 
|
(1.3.2010 10:33:15)
řekla bych intuitivně. A co si pamatuju u starší dcery, tak po druhém roce se to hodně zlepšilo. Začala pěkně mluvit, chodit na nočník, začala i trochu poslouchat..
|
| Tizi | •
|
(1.3.2010 10:42:08)
V tom věku jde spíše o to naučit nějaké způsoby, třeba, že se myjí ruce po jídle, převlékáme, když přijdeme z venku, nějaký pravidelný rytmus (třeba spaní po obědě) a pár zásdadních věcí, které nesmí - třeba někoho bít nebo jak píšeš, patlat jídlem po stěně. Ale takové to pozor, spadneš, které jsem třeba také neustále slyšela u prarodičů, mě přišlo otravné a zbytečné. Samozřejmě, některé činnosti jsou nebezpečné a dítě je třeba hlídat nebo mu to i zakázat, na druhé straně, když byly třeba trouba teplá a ono dalo ruku na sklo ruku, tak si pamatovalo, že pálí mnohem líp než tiskrát nesahej na to.
|
|
|
| MarkétaP + 4 dcerky |
|
(1.3.2010 10:35:33)
Hilly, ano zhruba tak. Navíc jak mám, stejně jako Fed, stejně staré třetí dítě, tak neřeším opravdu vůbec nic (a dcera taky ne). Akorát s tím onehdá měly fakt problém dvě paní na hřišti, že batole sleduju jen pohledem a nechám ho klidně sedět v louži (to, že tam jednak byl i můj muž, že jsem měla pochopitelně věci na převlečení atd. bylo jedno, prostě jsem na něj neustále nepořvávala "jdi od té louže").
|
| Hilly. |
|
(1.3.2010 10:47:36)
Markéto, já to taky tak dělám, když jdu s dítětem ven, tak počítám s tím, že se umaže, spadne, bude ťapat v loužích.Předevčírem jsme šli na sváteční oběd a malá se natáhla do kaluže a potom hned otřela o auto takže byla umazaná děsně(na spodní vrstvu se to ale nedostalo), dědeček z toho byl na infarkt...No a jedna moje kamarádka svou holčičku pořád drezůruje, kterak se venku chovat, aby si neumazala tepláčky...Mě tady toto rozčilování fakt nebaví, navíc mi přijde zbytečné..
Ale čert ví, třeba si ta její holčička jednou bude více vážit věcí a lidské(matčiny)práce.
|
| zerat |
|
(1.3.2010 10:50:57)
Jenže ono přece záleží na situacích. Co je drezůra? Já tomuhle moc nerozumím. Když jdu s dítkem ven, tak samozřejmě počítám s tím, že se dítě umaže, když jdu do společnosti tahám s sebou min. jedno oblečení na převlek... ale jsou věci, které si dítě hold osvojit musí např. pro jeho bezpečí; ničení hraček; ničení vybavení bytu a u těch prostě důsledně dítě napomínat a trvat na tom či onom budu. Ono se vždy čekání na důsledek nevyplácí...
|
| Hilly. |
|
(1.3.2010 11:20:50)
S tou drezůrou se to těžko vysvětluje. Vidím to třeba u některých matek hodně živých(hyperaktivních) dětí. Ty pořád v jednom kuse děti poučují, napomínají a nadávají jim. Někdy mi přijde, že mají nervy ze svých robátek už prostě totálně "v kýblu" a vytýkají dítěti i věci, které jsou mu jaksi díky jeho temperamentu vlastní..třeba pobíhání, zpívání, šplhání, chechtání...No nemají to lehké, ale jak mají nervy na pochodu, tak mi přijde, že už dítěti nadávají úplně za všechno co udělá a já bych si toho na tom svém třeba vůbec nevšimla, jakýsi typ ponorkové nemoci či co.
No platí to i pro prarodiče, ti mají léty více citlivé nervy.
|
| zerat |
|
(1.3.2010 13:28:39)
Hilly máš-li jen jedno dítě, tak jednou uvidíš, že i na takovýhle výlev jednou přijde. Nejsem na to hrdá, ale občas tohle chytne i mě - je to něco jako "alergie na dítě/děti" z přetažení, a co vidím, slyším okolo, tak tím prošla většina vícečetných matek, které mají děti celodenně na krku a nemusí to být vůbec hyperaktivní děti - já mám jen obě vitální a někdy je to na mašli   Nicméně chovat se takhle pořád to by musel být fakt mazec 
|
|
| Firsty+Matouš07/06+Šimon01/08 |
|
(1.3.2010 15:28:45)
Hilly - nemluvíš o mě a našem hyperaktivní 3,5letákovi? Ten jak je mezi dětma, tak je nebezpečí samo, vráží, běhá, nemá zábrany, neposlechne, takže jsem taky "napružená" - a hlavně kvůli ostatním dětem a jejich rodičům. Přijde mi, že kdybych ho pořád nenapomínala, tak na mě budou koukat jako na matku co nechá své dítě nevychovaně dělat co chce. Když ho napomínám, tak snad alespoň vidí snahu, druhá věc je ta, že syn stejně neposlechne.
Už (až nerada) začínám chápat, proč můj děda přivazoval mého strýce za nohu ke stolu. Byl prý stejný. A nervy máme jen jedny.
|
|
|
|
|
|
| Dandy+Vojtíšek a 3 Mušketýři | 
|
(1.3.2010 10:46:27)
Já se strašně snažila vychovávat tak v roce a půl kdy měl hysterické výlevy typu nééééééééééééééééééééééééééééé a řval přes celé město když jsem potřebovala jít někam a on šel opačným směrem, v jednom kuse jsem ho nemohla dostat ze hřiště atd. Pak jsem se na to vybodla protože by mi to muselo sežrat všechny nervy, tak jsem ho kolikrát nechala vyvztekat ... ve dvou a půl letech s ním pak byla mnohem rozumnější "řeč". Nicméně i teď hodně používám - tam nelez, spadneš - ale asi jen proto, že on fakt nemá pud sebezáchovy a všude leze po hlavě. Neměl ještě ani 3 roky když měl poprvé zlomenou nohu a to z blbosi na dětském hřišti. Takže ono to není jen o "drzuře jak v cirkuse" - ale na druhou stranu nechat dělat vyloženě blbosti to taky nekončí dobře ... protože ta sádra nebyla žádná slast kdy 3 dny na tom nesměl chodit - já ho všude nosila (měl 17kilo + těžkou sádru) a vůbec ho nebavilo pořád sedět na zadku ...
Takže ne drezuru, ale maličko určovat hranice jo - protože pak je z toho hned úraz. Ale to je mnohdy i když velmi pečlivě hlídáš ... u nás to byl jen skok z dětské trampolíny na hřišti.
|
|
| Barča, M 07 a E 10 | 
|
(1.3.2010 10:50:31)
no určitě se mu snažím vymezovat nějaké hranice, jíst ho nechám jak chce, když vydím, že by se mohl zranit tak ho na to upozorním,na louže mu říkám obejdi a občas jsem ta zdruhé strany která zakazuje přikazuje nutí - uklízet po sobě hračky- což stejně nefunguje. I ve dvou letech strká spoustu věcí do pusy, tak jsem ho pro jistotu nechala naočkovat žloutenkou. Občas mu nastavuju zrcadlo a musím říct, že i u dvouletáka to funguje .
|
|
| Staronová.luc |
|
(1.3.2010 11:00:49)
Mno, já si myslim, že 2leté dítě by už mělo mít vymezené nějaké hranice co smí a co nesmí. Vymezuju je 18ti měsíčnímu a celkem s úspěchem. Neplácám přes ručičku ani přes zadek. Vysvětluju, zdůrazňuje že tohle NE. Už ví, že u silnice mi dá ruku, ví, že na sporák a troubu se nesahá, na kytky se nesahá, neleze se po stole, nesahá se na el. zásuvku, že se všechno necpe do pusy, že se hračky uklízí, než se jde spát atd. On celkem poslechne. Občas se mu to sice nelíbí a vztekne se, v tom případě já odcházím a nechám ho být a počkám, až ho to přejde.
Nevadí mi třeba, že místo lžičkou jí rukama, učí se to, vadí mi , když začně házet jídlo na zem, v tom případě, mu to vezmu a buď ho nakrmím a když ode mne nechce, nedostane nic. Do louží leze, to dělá každé dítě, je mi jedno, že se venku umaže.
Do restaurace ho neberu, vím, že by nevydržel sedět v klidu dýl jak 10 minut a nechci aby obtěžovat ostatní lidí, kteří si tak chtějí posedět a pokecat. Vím to podle sebe, jak mi štve, když si konečně jdeme sami sednout na víno a nějakej prcek tak ječí a tříská něčím do stolu, případně lítá po restauraci a otravuje.
|
| Hilly. |
|
(1.3.2010 11:10:09)
Meegy, já na troubu nechala dítě párkrát sáhnout, aby vědělo, že pálí. Snažím se, aby vždycky pochopilo proč mu to či ono zakazuju(pokud to je vůbec možné).
|
| Staronová.luc |
|
(1.3.2010 11:25:08)
Hilli, jo u trouby nebo u kamen je to snadné, ale že nemá sahat na kytky (a já kvůli němu kytky dávat pryč nehodlám) nebo na elektriku, to se musel naučit  .
Na druhou stranu jsem ho třeba necham vyházet šuplata z linky (k nelibosti mé matky, že prý tohle si nesmí dovolit a u ní že to teda dělat nebude. Na to jsem jí řekla, že ok, že ho teda hlídat nebude, aby jí neudělal binec a byl klid ). Musí to ale zase uklidit a on to uklidí.
Můj názor je, že vychovávat od malička, než nám přerostou přes hlavu. Samozřejmě úměrně věku. Jít příkladem, chválit, být důsledná. Neuznávám americký způsob "výchovy".
|
| Staronová.luc |
|
(1.3.2010 11:25:38)
pardon HILLY 
|
|
|
|
|
| irlev | 
|
(1.3.2010 11:31:56)
Myslím, že tohle je mezi konkrétním dítětem a konkrétní mámou. Každá má jinou rezistenci :) vůči nepořádku nebo neplechám, co děti dělají.
Některému dítěti stačí říct jedno NE a má jasno, jinému se to musí říkat pořád dokola a stejně to v nestřeženém okamžiku zase udělá. Takže od toho se i odvíjí množství instrukcí.
Osobně jsem spíš pro volnost, ale na druhou stranu, mám dva malý kluky a co spolu dokážou vymyslet, to mi kolikrát zůstává rozum stát :)
Myslím, že ani nejde o to, jak nějakou činnost provede - na to je dost času před školkou - ale o to, aby umělo "uklidit" vyrobené následky.
Pochopitelně kromě nebezpečných situací. Ale i tohle je na mnohých vnějších okolnostech - když má dítě výběh hlavně na zahradě, nebezpečí se odvíjejí jiná, než u dítěte, co žije ve městě.
|
| lenazel | 
|
(1.3.2010 12:05:03)
Hily podle mne strasne moc zalezi na temperamentu a povaze ditete.
Nase prvni si hrala v roce a pul sama na pisku, ja na ni koukala z okna a u toho myla nadobi. Cokoliv ji clovek rekl tak poslechla, v nejhorsim pripade jsme pocitali do tri ( obvykle uz u jedne letela kam mela), jedla zpusobne a nekoho bouchnout nebo hazet jidlem by ji v zivote nenapadlo.
Nase cislo dve ( aktualne dvoulete) je uplne presny opak. Jde schvalne na druhou stranu nez potrebuju ja, vzteka se, vsude cmara, hazi jidlem, pokusy o dohodu ve stylu - muzes si vybrat takove nebo makove tricko (ale bez tricka pobihat nebudes) nefunguji, vysvetlovani nezabira.
Nastesti se ze mne stava s postupujicim vekem cim dal tim vetsi flegmatik. Mit ji pred 10 lety, tak bych ji asi zabila, ted to neresim (teda vysvetluju, podrzim ruku, kdyz chce placnout, ale necilim se u toho...) ona z toho vyroste.
|
|
|
| Marťa11 |
|
(1.3.2010 12:18:39)
myslím, že se to nedá říct obecně, jak je to správné...
- syn byl a je velice temperamentní (nikoli hyperaktivní), kolem jeho 2 let to bylo fakt hustý pořád běhal, utíkal, strkal do dětí, když by třeba měl jen vteřinu počkat na klouzačku, z klouzaček pak skákal atd.... soustředila jsem se hlavně na důslednost u opravdu podstatných věcí a pak na to, abysme oba přežili... "milovala" jsem rady matek klidnějších dětí  ... dnes je mu 7 a je sice stále temperamentní, ale bezproblémový doma, ve škole, na kroužcích... dobře se učí, sportuje, vše mu jde tak nějak samo a skoro do ničeho ho nemusím nutit...
- dceři jsou teď akorád 2, je sice také dost temperamentní, ale je to úplně o něčem jiném, většinou chápe hned, co ano, co ne..., nápady má sice divoké, ale prostě poslechne, až jsem kolikrát pozitivně v šoku...
jsem ráda, že jsem je měla v tomhle pořadí, syn "nasadil laťku" velmi vysoko , takže mám pocit, že s dcerou teď je absolutní vegáč... a přitom na cvičení, na hřišti apod. mi lidi říkají, jakou máme divošku, že se nezastaví a já se jim divím, protože mi přijde takřka klidné dítko  i když samozřejmě vidí, že proti jiným dětem je často živější
takže je to velmi relativní... jak děti, tak maminy mají každá svoje měřítka...
|
| Tatramelka+3 | 
|
(1.3.2010 13:12:48)
Každé dítko je jiné a já tyhle rady teda taky zbožňuji. Asi záleží na tom, jak je kdo spokojený. Taky to neustále slýchám, že je divokej, že je k neudržení. Ale on zpravidla nic nerozbije, když si dopředu povíme, že se ještě zklouzne a pujdeme, tak zatím v 90% hned jde. Je pravda že při tom ještě vymete louži, než dojdeme do auta tak hřiště stihne 2x přeběhnout, ale já s tím počítám a tak závěr hry směřuji tak, abychom stále měli dost času na přesun a šli napť. včas spát. Do všeho se musí podívat, vše si musí vyzkoušet a já ho teda zpravidla nechám at´ se podívá, vyzkouší, zeptá a pak máme pokoj.
|
|
|
| Suza007 | 
|
(1.3.2010 12:44:28)
Ahojky,
já mám holčičku 21 měsíců a samozřejmě se vychovávat snažím, ale rozhodně ne drezůrou, jak píše autorka článku. Takováhle "výchova" se mi fakt nelíbí. Spíš mám stejný přístup jako autorka. Jasně že je potřeba vymezit hranice, ale jenom u opravdu důležitých věcí, jinak malou nechávám, ať se zabaví podle svého. Ona je celkem živel, nevydrží chvíli sedět, takže bych se při jiném přístupu asi brzo zbláznila
Celkem se mi líbí knížka Respektovat a být respektován - vážně funguje už u takhle malých dětiček. Jasně že ne vždycky, ale rozhodně líp, než když jí plácnu nebo na ni křičím (taky se občas stane, když mi ujedou nervy).
|
| Tatramelka+3 |
|
(1.3.2010 13:07:44)
Suzy, souhlas i u nás je to tak podobně a já jsem strašně ráda, že mi tu ta knížka byla doporučena a že jsem jí dostala do ruky právě včas. HOdně na to vsázím hlavné do budoucna. I ted´ vidím, že i malému to dává. Měla jsem takový téžší začátky těhotenství a občas jsem vybuchla pro kravinu a plácla ho po zadku. Ale hned mi to vrátil a mě to jednak mrzelo, že jsem se k tomu úchýlila a nebo že jsem mu ukázala takový nešikovný řešení. Protože my už určitě více jak pul roku si umíme říci své pocity. I malý sám příjde a poví "Jáša zobí maminku, maminka nedovolí" a tváří se u toho srááášně naštvaně. V překladu je to, že se na mě pro něco zlobí a tak se to snažíme vysvětlit, proč tomu tak je a jestli náhodou se to třeba nedá nějak vyřešit a když nedá, tak se zlobí tak jako já, jen chvilku a pak vymyslí něco nového. Vždy mě taková situace potěší a jsem ráda, že jsme to zvládli bez vřískání a vztekání. I když takové situace u nás doma, asi jako všude máme i my. Ale prosté snažíme se tomu předcházet a myslím, že jsme úspéšní. Zatím obchod´áky zvládáme bez scén, i když ten čas klíd´o ještĚ muže přijít, to vím. Nikdy ho netahám na nákup, když není čerstvý ani po návštěvách ani prostě za věcma, které mi jsou zrovna potřeba. Samozřejmě, jsou situace, kdy to nejde! ... a scéně se nevyhneme. Ale pokud to lze, snažíme se přizpusobovat. S druhým dítětem to asi pujde huře, ale co jde tak pečlivě zvažujeme, jestli se to dá naplánovat na vyhovující čas či nikoliv. Ušetříme tak sebe samé.
|
|
|
| PraliMatěj02/08+Madlenka11/10 | 
|
(1.3.2010 12:57:27)
Ahoj, tak náš dvouletej Matěj přesně ví, co se dělá, co se nedělá. A myslím, že poslechne skoro pokaždý, protože ví a chápe, že tohle se nedělá a HLAVNĚ VÍ, PROČ SE TO NEDĚLÁ. To je nejdůležitější. Protože když se tohle děti nenaučí odmala doma, tak pak ve školce by se učitelka zcvokla.
|
| Federika |
|
(1.3.2010 13:06:28)
Pralinko,
moje děti samozřejm ě taky věděly, že se na zeď nečmárá, věděly dokonce i proč se to nedělá..
Ale bylo to silnější ´, prostě čmárat na zeď byla velká zábava..Dělaly to jen ty dva mladší, přes veškerý zákazy. A není to výchovou, Denis je posedlej malováním a čáráním dodnes, je mu pět, ale už holt nemaluje na zdi...
No ale přiznám,že zrovna ty zeď mi nijak extra nevadí..
|
| PraliMatěj02/08+Madlenka11/10 |
|
(1.3.2010 13:13:30)
To jo, já to myslela obecně, že i dvouletý dítě by mělo mít nastavený hranice...protože to potom ubližuje hlavně jemu samotnýmu, když je nemá...
|
| Tatramelka+3 |
|
(1.3.2010 13:16:23)
To souhlas. Ale záleží na tom, jak se hranice stanovují. Né vždy je potřeba křičet, bít a neustále upozorňovat na co musíš a nesmíš. Někdy, když to slyším na tom hřišti, tak je mi to protivný jen tu hodinku natož to poslouchat celý den.
|
|
|
| Tatramelka+3 |
|
(1.3.2010 13:15:00)
No, já i říkám, že kdyby maloval pastelkama, páč jeho to nejvíc baví klasickou propiskou, kterou tedy vždy najde u tat´kovýho nočního stolku!, tak to je i hezký. Líbí se mi, když je v bytě vidět, že tam bydlí děti a hodně dětí.
|
|
|
|
| Tatramelka+3 |
|
(1.3.2010 12:57:56)
Ahoj Hilli,
zrovinka jsme se vrátili z venku a už na pískovišti jsem přemýšlela, že založím podobný dotaz. Náš kluk je super, když se mu věnuji, poslouchá fakt jako hodinky. Taky nesmíme prošvihnout jeho časy na odpočinek a pak je to fakt kouzelný dítě. Třeba dnes jsem řekla, že se zklouzne a zabalíme hračky a pujdeme domu. Zklouznul se a povídá, že naposledy a tak jsem ho pustila ještě jednou. Bez řečí si pak vzal lopatku a šli jsme naložit nářadí do auta a hurá domu a obídek. Pravda je, že jsem se mu celé dopoledne věnovala a dělali jsme co ho baví. I na tom pískovišti jsem si dřepla a dělala bábovky, když mě požádal a nebo jsme si ukazovali, jak zacházet s novou zahradnickou technikou, co jsme si včera pořídili. A přišli k nám dvě maminky s dětma a já jsem prostě nechápala a to mám pocit, že i já jsem občas taková, že ho pořád upozorňuji. Ale to bylo furt, to nesmíš, to musíš, budeš špinavej, nedělej to, nesahej. Bože! Máme velkou zahradu, ale šli jsme na hřiště kuli dětem, abychom byli v kolektivu, ale tohle mě drtí. Jáchym má sice i sváteční oblečení a páč jsme to dneska brali i přes dokotora pro recept, tak byl slušně oděn do civilního městského, ale to já vnímám jako muj problém a když jdu s ním na hřiště, tak počítám s tím, že bude špinavý, že všude poleze a já holt nemohu vykecávat a někdy musím jít za ním, neb s tím účelem já teda na hřiště chodím, že se tam dítě vyblbne.
Co se týká jídla, necháváme ho od roku jíst samotného, občas mu vypomužu, ale dneska se sice jako prase a zpravidla je na převelčení, neb brindáky nesnáší a já zase upřednostním, když se nají než když ječí, že se škrtí (to je moje babička, ta by ho nechala utrýznit, kuli takový kravně, ty tepláky a to triko budou stejně špinavé bud´ už ze hřiště a nebo páč pak pujdeme ven a budou se prát tak jako tak). Dneska už vyžaduje i příbor, jako máme mi. No, techniku neovládá dokonale, ale věří, že do 15 let stolování zvládne a když jedeme na dovošku, tak nemám obavy s ním jíst v hotelu. Personál je obvykle potěšen, že mu vše chutná, já se snažím z toho nejhoršího to vždy sama pouklízet a spíš sklidíme pochvalu za to jak je šikovný. My se taky vklidu najíme, to je muj zaklad úspěšného dne, dobře se vyspat a dobře se najíst a pak mě nic nerozhodí.
Malování na zed´. Tak i my už máme pomalovaný celý dum a to i z venku. A víš, kdy to dělá? ...když zrovna sedím u PC, nebo telefonuji. Mám to za "trest". Jinak když uklízím či vařím, tak mi "pomáhá" občas je to taky pěkná katastrofa, ale mám to jakš takš pod kontrolou. Prosté takový to lezení po skŘíni či malování po zdi a jiné lumpárny provozuje, když si ho vyloženě nevšímám a on mě třeba volá si hrát a nebo si chce prohlížet knížku. Já to beru tak, že i já potřebuji svuj prostor. Vždy si to vysvětlíme, ale nehodlám ho bít za to, že si zrovna chci pokecat se ségrou a nebo najít něco na netu. Beru to tak, že jsem doma pro něj a on zatím z toho vážně nemá rozum. Ted´ se pomalu učíme, každý svému prostoru. I když on si sám už umí hrát pěkně, tak zavádíme cosi jako chvilku, kterou chci já. Sedneme si spolu v pokojíčku, něco si rozehrajeme a já si pak vezmu noviny, jsem tam s ním, ale už se nezapojuji, srkám kávu, divím se nad tiskem. Za pár měsícu tak doufám budeme řešit hraní s malým bráškou, který taky bude potřebovat svuj prostor. Bud se malý zapojí k nám a nebo si bude délat svoje. Hezká představa, co?.
Zase píšu jak smyslu zbavená. Tak že v podstatě u nás je to podobně jako u Markéty či Hilly.
|
| daba+holčička | 
|
(4.3.2010 22:49:29)
Tak já mám velmi aktivní dvouleťačku, co je furt jako prase, někde leze, jí rukama, někdy mám pocit že celým tělem, čmárala po zdi, to už teď nedělá. Zase si furt hraje s vodou, něco někam přelejvá - když jí vodu nedám, tak si jí naplive z flašky. No tak jí 5x denně převlíknu a dám jí hadr, ať to po sobě utře.
Snažím se jí vysvětlit, ať si s tím hraje jen na stolečku, ale když te svět je tak velký
Řeším jen když mě nebo někomu jinýmu ubližuje a venku leze do silnice, ale taky to moc nejde. Je ten typ, že když jí něco zakážu, nebo jí za to hubuju, musí to dělat víc a víc.
Ne že bych jí nechala úplně svému osudu, ale řeknu jen, maluje se na papír a s vodou se hraje na stole. Nedělám z toho kovbojku.
Ona je Zora the explorer
|
|
|
| Tatramelka+3 |
|
(1.3.2010 13:23:59)
Je těžké najít asi nějaké to jedině správné řešení. Mám kamarádku, se kterou se ve výchově celkem shodneme a přeci si jdeme každá jinou lajnu.
Např. ona tráví veškerý čas doma u domu neb je přesvědčená o tom, že děti potřebují svuj řád a rituály a pak je s nimi jednoduché pracovat. A její děti považuji za celkem poslušné (myslím, že děti jsou od toho déti, aby lumpačily, vymýšlely a překonávaly své možnosti, ale když jde o podstatné věci, třeba o život, je třeba poslechnout).
Já mám taky ráda řád, ale u nás to vypadá jinak. Nelítáme po kroužách, ale ráda kluka seznámím s jiným prostředím, jedeme se mrknout na koníčky, když se nám chce tak plavat nebo cvičit či na jiné hřiště, courat po horách a i tak většinu z týdne trávíme v jeho dobře známém prostředí. Beru ho k doktorovi, na nákupy v podstatě děláme všechno společně.
No a která z nás to dělá lépe? ... to se nedá posuzovat, myslím.
|
|
| hataika/97,02,08/ | 
|
(1.3.2010 15:23:48)
Tak já 100% radu nemám a to našemu třetímu dítku budou opravdu brzy dva roky.
Ale co funguje je důslednost,to řekne každý,ale je to fuška zavést to do praxe.A neboj,takový dvouleťáček si sakra zapamatuje co bude,když nedodrží pravidla/odnesení od jídla,odvedení do postýlky,uklizení hračky,když s ní třeba bije,apod./.Pro tělesné tresty nejsem,zatím nám to funguje bez nich.Ale je pravda,že naše dítko patří mezi ta klidnější a povolnější.No a jelikož má náš dvouleťák dva sourozence,tak super funguje napodobování chování.
Hlavně se tím moc netrap,neboj, oni z toho vyrostou.
|
|
| lena | •
|
(1.3.2010 18:34:08)
Urcovat diteti hranice neznamena jej placat,nebo peskovat.Hranice jsou potreba,napr.u toho cmarani na zed-2lete dite pochopi,kdyz mu mama rekne,malovat muzes na papir.Pokud dite cmara dal,tuzku vzit,dat pred nej papir a rict pokud chces malovat muzes na papir a tuzku mu vratit.Hranice znamena rici diteti co MUZE.Vice dalsich slov je jen na skodu.
V tomhle veku si sice zacina uvedomovat samo sebe,ale pokud chcete aby melo dite prirozene sebevedomi,podporujte ho v cinnostech,ktere si samo vybralo.A co se tyka vztekani,place atd.-takhle male dite jeste neumi se svymi emocemi zachazet(nekdy to bohuzel neumi ani dospely),z toho duvodu da diteti mnohem vic,kdyz jej v te chvili mama obejme,nezli kdyby jej jeste nejakym zpusobem trestala.
|
| Rozzárka | 
|
(1.3.2010 19:56:17)
Leno super moc hezky řečeno
|
|
| Marťa11 |
|
(1.3.2010 20:43:52)
ano, teorie je hezká věc, praxe někdy ale trochu jiná
já jsem byla také "chytrá", než se nám narodil syn
kdybych měla jen druhorozenou, přesto, že je živel, tak bych té teorii stále věřila...
takže počmáraná zeď je ve finále úúúúúplný drobný detail...
já se mnohokrát zpětn omluvila v duchu všem rodičům hlučných a nezkrotných dětí... pochopila jsem, až když jsme ho měli doma
takže chápu i tyhle moudra... když to člověk na vlastní kůži nezažije, tak prostě věří, že stačí ukázat papír
ale jak jsem psala, synovi je dnes 7 a je z něho super šikovný a adekvátně poslušný bezproblémový kluk... ale počmáraná zeď apod. prostě kolem těch 2 let proběhla bez většího vzrušování se... člověk se musel soustředit na OPRAVDU podstatné věci...
|
|
|
|
V její náručí
V létě oceníte rychleschnoucí oblečení
VědaFest 2024Praha 6 
Slavnost královny JohankyPříbram 
Rusalka na VysokéPříbram 
25. ročník sečení luk na SolániVsetín 
O PalečkoviKutná Hora 
VědaFest 2024
Slavnost královny Johanky
Rusalka na Vysoké
25. ročník sečení luk na Soláni
O Palečkovi
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)